Výjezd do Karviné měl patřit mezi naše nejlepší výjezdy v sezoně. Na nádraží se nás ale sešlo pouze 54 fanoušků a bylo jasné, že dnešek nejspíš nebude podle našeho očekávání. Po příjezdu do Ostravy jsme držení ve vlaku, kvůli možné konfrontaci s Baníkovci mířícími do Příbrami, kteří se nacházeli na vedlejším peronu a ve vestibulu nádražní budovy. K našemu překvapení je jich ještě méně než nás, zhruba okolo 40 osob, ikdyž další padesátka je údajně v hale. Po celou dobu se na nás jen mlčky dívají a nemají se ani k žádné slovní reakci. Čerti nás doprovází k vagonu a pokračujeme ve své cestě. Na karvinském nádraží na nás čekají 2 přistavené  autobusy, které nás odváží k areálu Kovony, kde našel karvinský tým dočasný azyl. Někteří pamětníci mohli zavzpomínat na zápasy, které jsem na tomto stadionu s Karvinou sehráli. Ale hřiště bylo doslova k nepoznání, protože tribuna, která byla tehdy za brankou se dnes proměnila v hlavní tribunu. Původní hřiště Kovony bylo totiž rozděleno na dvě hrací plochy a otočeno o 90 stupňů. Sektor pro hosty byl provizorní a Karvinský klub nám ke vstupence daroval pivo nebo čaj, podle libosti držitele lupenu.

V sektoru hostů se nás schází okolo 100 fanoušků, což je jednoznačně obrovská ostuda!  Když jsme schopni dát v Praze téměř 3 stovky a na výjezd, který je co by kamenem dohodil stovka. Kdo ví, jaké jsou důvody těch, co nejeli. Ale výmluvy na výsledky a na počasí jsou ubohé, při tom se jednalo o atraktivní výjezd!

Co se týče fandění, tak to je ostuda druhá. Aby fandilo po většinu zápasu zhruba 10 – 15 lidí, to je věc nemyslitelná. Jsou sice občas popěvky, kdy se zapojují téměř všichni, ale těch je během zápasu pouze pár. Ve druhém poločase se snažíme fandění oživit pomocí žlutých a modrých mávaček, které jsou okořeněné modrou dýmovnicí, ale bez nějakého většího úspěchu.

Hráči utkání nezvládají a po dalším ne příliš oslnivém výkonu dávají někteří fanoušci pokřikem najevo, co si myslí o nastalé situaci. Po zápase jdou hráči k nám, ale rychle se otáčejí a mizí do kabin. Zůstali pouze Zdena Pospěch s Nemaja Kuzmanovičem, kteří jediní měli odvahu za námi přijít a řešit současnou krizi. Po konverzaci s fanoušky dvěma statečným tleskáme a odcházíme k autobusům, které nás odvážejí zpět na nádraží.

Doufejme, že výjezd podobný sobotnímu se nebude opakovat a bude zase jenom lépe. Jak na hřišti, tak i v hledišti!

 

Fotky: