Máme za sebou pátý druholigový výjezd této sezony. Po Žižkovu a třech soupeřích na Moravském poli nás čekala Vlašim. Po té co jsme si proti Varnsdorfu připsali první výhru v sezoně jsme byli namlsaní a čekali jsem, jestli se nám něco podobného povede i proti blanickým rytířům. Z Opavy jsme vyjížděli s dostatečným časovým předstihem a tak jsme do Vlašimi přijeli už hodinu a půl před utkáním. Místní strážci zákona si někde na internetu opět přečetli, že má do Vlašimi dorazit autobus s fanoušky Opavy. Opravdu by mě zajímalo, kde tyto informace berou. První hlídka na nás čekala už při vjezdu do města. Ta ale nestačila zareagovat a my jsme bez problému projeli. Jen ve zpětném zrcátku jsme sledovali jejich zmatené ukazování na naše auto, že asi propásli zastavit posádku z Opavy. Po příjezdu ke stadionu jsme v poklidu zaparkovali a jelikož do začátku zápasu ještě bylo spoustu času, tak jsme zašli navštívit místní nedalekou restauraci. Po chvíli se začali sjíždět další fanoušci SFC. Po té, co jsme obdrželi od Jardy Kolínka pár lístků, které nám darovali hráči a trenéři jsme se vydali na stadion. Nevím, jestli místní instalované turnikety mají i sčítací funkci a nebo mají jen zpomalovat fanoušky ve vstupu na stadion (ikdyž by se dali s použitím menšího důrazu lehce obejít), ale je zvláštní, že vlašimský klub si tento „luxus“ může dovolit a Opava ne. Odpadlo by tím neustálé dohadování se o výši návštěvnosti v Městských sadech. O turniketech v Opavě se mluví už několik let, ale stále se nic neděje.

Na začátku zápasu je nás v sektoru za šesti vlajkami 23 opaváků. Je zde vidět vlajka Opaváci, fans Suché Lazce i fans Kravaře. V průběhu zápasu se k nám přidává i černá kočka. J Sektor hostí silně připomíná klec na našem stadionu v Opavě, akorát v menším provedení. A to nejen do šířky, ale také do výšky. Takže i když jsem stál hned u mříží, tak když jsem chtěl tleskat nad hlavou, tak jsem se zachytával za vrchní železnou konstrukci. Lavičky byly v takovém stavu, že by si nikdo ani neodvážil na ně sednou. Opět předvádíme celozápasový support, který ocenili na konci zápasu i někteří místní diváci.

První poločas na hřišti patřil jednoznačně nám. Vytvořili jsem si tři obrovské šance, oproti jedné domácích. Proto poločasové skore 0:0 bylo určitě zklamáním. Věřili jsem, že v druhém poločase budeme v této aktivitě pokračovat a dostaneme se brzo do vedení. Opak byl ale pravdou. Zhruba od 60.minuty domácí jasně ovládli hru a zdálo se být jen otázkou času, kdy naše obrana padne. Domácí trefili břevno, následně tyč, pak si vytvořili pár závarů v naší šestnáctce, když po jednom z nich odvracel náš hráč stojící na brankové čáře balon do břevna a ven. 7 minut před koncem zápasu už se tomuto tlaku nedalo odolat a domácí se dostali do vedení. O 4 minuty později vstřelili i druhou branku a bylo po zápase. V tu chvíli z nás fanoušků spadla jakákoliv nervozita z konečného výsledku a smířeni s porážkou jsme až do závěrečné děkovačku v kuse neúnavně jeli asi pětiminutový chorál. Hráči nám za naši podporu přišli po zápase poděkovat a my jsme se vydali na cestu domů.

Celková návštěva ve Vlašimi byla 411 diváků. Co mě ale mile překvapilo, že na druholigové poměry zde fanoušci domácích předvedli docela solidní kotel. A po zápase jsme mohli vidět spoustu diváků s klubovou šálou. Z fanouškovského pohledu velmi příjemná změna oproti například Znojmu, které ač na špici druhé ligy, tak bez jakýchkoli aktivních fanoušků.

video doplním později.