28sokolov-opava

I přesto, že se hrálo ve středu a na půdě nejvzdálenějšího soupeře, kterého v NFL máme, se do Sokolova vydalo jedno auto fanoušků. Jela s námi také fanynka SFC, pro níž to byl vůbec první výjezd v životě a hned ten nejdelší. Dobrý začátek. J Z Opavy jsme vyrazili už v ranních hodinách. Někteří z nás ani nestihli posnídat doma a tak tuto potřebu dohnali během cesty. Důkladně se dodržoval také pitný režim. Cesta to byla zajímavá. Navštívili jsme různá města naši vlasti, nechyběla ani zastávka na oběd. Projížděli jsem také úsekem mezi Kláštercem nad Ohří a Ostrovem, který je pověstný řadou stopařek lákajících kolem jedoucí řidiče. Tentokrát nepřízeň počasí vylákala ven pouze 3 krasavice z nichž jedna byla docela ucházející. Po příjezdu do Sokolova jsme minuli odbočku do města a místo abychom se otočili jsme pokračovali dále s tím, že do města přijedeme z jiné strany a stadion lehce najdeme. Po asi 20 minutovém bloudění po Sokolově jsme se rozhodli z města vyjet a vrátit se k vjezdu, který jsme na začátku projeli. A najednou to šlo a u stadionu jsme byli do 5 minut. Do zápasu zbývala ještě zhruba hodina a půl. Stadion byl už otevřený, tak jsme se zašli podívat až k hrací ploše . Zde nás docela šokovala informace, že se teprve rozhoduje, zda se bude vůbec hrát. Hřiště bylo totiž silně podmáčené (asi v Sokolově trošku sprchlo). Ale zhruba po 20 minutách zažehl místní šéf klobásek gril, pořadatelé začali roztahovat reklamy a bylo tedy jasné, že se hrát bude. Do výkopu byla ještě dlouhá doba, tak jsem se rozhodli navštívit nejbližší občerstvovací zařízení. Tam za námi dorazili také dva fanoušci, kteří již tradičně jezdí na naše výjezdy z Prahy. Čekání za začátek zápasu jsme si krátili konzumací zrzavých moků se zelenými trpaslíky. Tyto radovánky se nám tak zalíbili, že jsme málem nestihli úvodní hvizd. Ale to se naštěstí nestalo. Do sektoru jsme přišli zrovna v době, kdy hráči nastupovali na hřiště. Rozvěsili jsem vlajky Opaváci, Fans Komárov, Šlonzáci a menší vlajku s logem SFC.

Stánek s občerstvením se nacházel hned vedle našeho sektoru, čehož jsme notně využívali. I přesto, že nás v hostujícím sektoru bylo jen 6, jsme se parádně bavili. Fandili jsme po celý zápas a navíc jsme předvedli i určitou dávku kreativity, když jsme u některých pokřiků vyhlašovali pánské volenky a našimi tanečními kreacemi bavili nejen sebe, ale také poblíž stojící diváky. Naše heslo bylo, že tento výjezd si musíme užít ať se děje co se děje. A to se stoprocentně splnilo.

Aktivní část domácích příznivců čítající zhruba 12 fanoušků se krčila vedle hlavní tribuny za vlajkou West Miners. Místní pořadatelé nám prozradili, že tato skupinka zde byla vykázána z hlavní tribuny z důvodů, že byli příliš hluční!?!?!? Jde vidět, jak si v Sokolově váží věrných fanoušků a jaké je Sokolov fotbalové město. Možná by místní měli zvolit raději jiný sport (třeba tenis) a nebo úplně jiné odvětví zábavy než je fotbal, například divadlo.

Hráči na hřišti předvedli bojovný výkon, který by si rozhodně bodové ohodnocení zasloužil. Ale bohužel jsme nebyli schopni proměnit ani ty největší šance a tak nás domácí potrestali jedním gólem a vyhráli 1:0. Tentokrát jsme mohli našim hráčům zatleskat, ale pořád nám vrtalo hlavou, proč to takhle nešlo hrát už dříve? Proč jsme museli v předchozích venkovních zápasech vždy inkasovat v úvodu utkání? To ví asi jen samotní hráči.

Po zápase jsme nasedli do auta a těšili se na přes pět set kilometrů dlouhou zpáteční cestu do Opavy. Vzhledem k tomu, že naše auto nemělo rádio, tak jsme si udělali vlastní diskotéku pouštěním různé hudby z našich mobilů. Došlo také na zpívání nejrůznějších pohádkových hitů. J Když se bavíme, tak se bavíme. Druhou polovinu cesty většina posádky vytuhla. Naštěstí ne řidič, který celou cestu zvládl perfektně a do Opavy jsme přijeli zhruba čtyřicet pět minut po půlnoci.

Fotky z výjezdu: