Ve 28. kole jsme zajížděli na půdu Sezimova Ústí. Byl to vůbec náš první zápas v tomto jihočeském městě. Směr Sezimovo Ústí jsme vyjeli už v dopoledních hodinách. Měli jsme v plánu jet jedním autem, ale vzhledem k páteční návštěvě našich přátel z Wroclawi jsme nakonec vyjeli dvěma a čekali, kdo se k nám po cestě ještě připojí. Výjezd jsme spojili s návštěvou historického města Tábora. Po prohlídce podzemních táborských chodeb z dob Husitů jsme chvíli poseděli na zahrádce jedné z místních hospod a po té vyjeli na stadion do Sezimova Ústí. Tábor a Sezimovo ústí spolu sousedí tak, že ani nepoznáte, že přejíždíte z jednoho města do druhého.

U stadionu už čekala pořadatelská služba, která nás pečlivě střežila. K mému překvapení zde nebyli žádní policajti. Nebo alespoň nebyli vidět. Zato nechyběl kropící vůz. Po příjezdu ke stadionu jsme spatřili další skupinku opavských fanoušků. Celkový náš počet čítal 16 osob. Z toho 2 fanoušci z WKS! S sebou jsem měli jednu vlajku Opaváci. Stadion Soukenik je umístěn v okrajové části města. Okolo stadionu byl jenom les. Domácí aktivnější fans seděli za jedou vlajkou s logem klubu a nápisem Ševci. Po rozhovoru s místním prodavačem klobás jsme překvapivě zjistili, že že tito „fanoušci“ chodí na stadion podporovat klub za 20 piv a klobásy. A když jedou na výjezd, tak každý dostane od klubu 100kč. Velmi zajímavá soudržnost s klubem. Dal jsem si tu práci a spočítal jsem celkovou návštěvu na tomto utkání. Napočítal i s naším sektorem 142 diváků! Z toho jde vidět, jaký je v Sezimově Ústí zájem o fotbal .

Po celý zápas jsme neunavně a velmi hlasitě fandili. V prvním poločase jsme zásluhou Milana Halašky vstřelili jeden gól a do kabin jsme šli vedením 1:0. Vypadalo to na nadějný výsledek. V prvních osmi minutách druhého poločasu se s góly roztrhl pytel. Během této krátké doby padly 4 branky, z nichž tři do sítě domácích. Nálada v našem sektoru v tu chvíli byla opravdu výborná. V průběhu druhého poločasu jsem přidali ještě dvě branky a nakonec zaznamenali nejvyšší výhru v této sezóně 6:1. Milan Halaška se dokonce blízkl hattrickem. Ani ten největší optimista nemohl takový výsledek očekávat. Tento zápas jsme si také patřičně užívali. Během druhého poločasu jsem předvedli někouli klasických stupidit jako bylo vyslečení do půl pasu, nebo rozdělení našeho šestnáctičlenného kotle na dvě části a vzájemné přeřvávání se. Po závěrečné děkovačce jsme se ve vynikající náladě vraceli domů. Byl to opravdu parádní výjezd. Jednalo se už o druhou výhru na soupeřově hřišti v řadě. Jen je škoda, že také výsledky neuhráváme na domácím stadionu. Určitě by takový zápas přilákal mnohem více lidí, než bezbrankové remízy. Věřme, že tuto výhru potvrdíme v domácím střetnutí s Čáslaví a konečně po dlouhé době si připíšeme také tři body z domácího prostředí.

Fotky z výjezdu: