Jako noc a den by se daly nazvat naše poslední dva duely na domácím hřišti, které jsme sehráli ve čtyřech dnech. Nejdříve jsem dohrávali ve středu zápas se Znojmem a pak v sobotu již klasické 25.kolo s Vlašimí.

O zápase se Znojmem se ani nechci moc zmiňovat. Vzhledem k tomu, že byla středa, tak návštěva byla zhruba očekávaná 1263 diváků. Ti ale odešli zklamaní, protože jsme tento zápas s druhým celkem tabulky nezvládli a prohráli 0:1. Kotel fandil po celý zápas. Přidávala se i část tribuny G, ale ani to nevyhecovalo hráče k lepšímu výkonu. Po zápase se hráči opět sešli pod kotlem a vyslechli si několik slov od fanoušků. Nevím, jestli to mělo nějaký význam, ale je pravda, že do zápasu s Vlašimí vstoupil úplně jiný tým!

Od úvodních minut jsme se do soupeře opřeli a nakonec jim nadělili 5 branek. I díky povedenému úvodu, kdy jsme po 8 minutách hry vedli 2:0 byl v Městských sadech k slyšení parádní doping. Do fandění se chvílemi zapojovala celá tribuna F a G.  Několikrát se jeli dlouhé pokřiky, z nichž nejpovedenější byl ten ze závěrečných minut zápasu, kdy jsme snad posledních 10 minut a ještě dlouho po ukončení zápasu skandovali nový chorál „Mým životem je SFC“!

Stejně tak, jako jsme uměli naše hráče pokárat po odevzdaném výkonu se Znojmem, tak teď jsme je notně odměnili dlouhou děkovačkou a konečně jsem si mohli zase zazpívat naši vítěznou hymnu.

I přesto, že na stadion si našlo cestu pouhých 1103 diváků to byl neskutečný zážitek a atmosféra. Víc takových zápasů!

 

Fotky ze zápasu s Vlašimí:

Zde je video ze stránek www.sfc.4fan.cz, které zachycuje závěrečnou děkovačku.