Součástí naší třináctičlenné skupinky opaváků byl také kapitán Slezského FC Zdena Partyš!!! To, že hráč SFC se přijede s fanoušky Opavy podívat na výjezd družebního klubu je něco unikátního. Také někteří fanoušci WKS, kteří do Opavy pravidelně jezdí a poznali Zdenu byli touto návštěvou velmi příjemně překvapeni. Byla to pro ně velká čest. Obrovský zážitek to byl také pro samotného Zdenka. „Bylo to něco neskutečného. Byl jsem už na fotbale ve Wroclawi a teď i v Krakowě a byl to opravdu úžasný zážitek. Nic takového jsem v životě nezažil. Věřím, že se zase na nějaký zápas Slasku zajedu podívat. Ať už na výjezd a nebo na domácí stadion.“ zakončil záložník Opavy. Vzhledem k tomu, co shlédl v Krakowě má jedno osobní přání. „Byl bych nesmírně rád, kdybych něco podobného v menším měřítku mohl zažít také v Opavě.“
PS: Zdena zdraví Kaspera do Wroclawi. :))
Vzhledem k postupu České hokejové reprezentace do semifinále MS se celé 29.kolo druhé fotbalové ligy překládá z času 17:00 na čas 15:00. Hracím dnem stále zůstává sobota 19.5.2012.
Ve 28. kole jsme zajížděli na půdu Sezimova Ústí. Byl to vůbec náš první zápas v tomto jihočeském městě. Směr Sezimovo Ústí jsme vyjeli už v dopoledních hodinách. Měli jsme v plánu jet jedním autem, ale vzhledem k páteční návštěvě našich přátel z Wroclawi jsme nakonec vyjeli dvěma a čekali, kdo se k nám po cestě ještě připojí. Výjezd jsme spojili s návštěvou historického města Tábora. Po prohlídce podzemních táborských chodeb z dob Husitů jsme chvíli poseděli na zahrádce jedné z místních hospod a po té vyjeli na stadion do Sezimova Ústí. Tábor a Sezimovo ústí spolu sousedí tak, že ani nepoznáte, že přejíždíte z jednoho města do druhého.
U stadionu už čekala pořadatelská služba, která nás pečlivě střežila. K mému překvapení zde nebyli žádní policajti. Nebo alespoň nebyli vidět. Zato nechyběl kropící vůz. Po příjezdu ke stadionu jsme spatřili další skupinku opavských fanoušků. Celkový náš počet čítal 16 osob. Z toho 2 fanoušci z WKS! S sebou jsem měli jednu vlajku Opaváci. Stadion Soukenik je umístěn v okrajové části města. Okolo stadionu byl jenom les. Domácí aktivnější fans seděli za jedou vlajkou s logem klubu a nápisem Ševci. Po rozhovoru s místním prodavačem klobás jsme překvapivě zjistili, že že tito „fanoušci“ chodí na stadion podporovat klub za 20 piv a klobásy. A když jedou na výjezd, tak každý dostane od klubu 100kč. Velmi zajímavá soudržnost s klubem. Dal jsem si tu práci a spočítal jsem celkovou návštěvu na tomto utkání. Napočítal i s naším sektorem 142 diváků! Z toho jde vidět, jaký je v Sezimově Ústí zájem o fotbal .
Po celý zápas jsme neunavně a velmi hlasitě fandili. V prvním poločase jsme zásluhou Milana Halašky vstřelili jeden gól a do kabin jsme šli vedením 1:0. Vypadalo to na nadějný výsledek. V prvních osmi minutách druhého poločasu se s góly roztrhl pytel. Během této krátké doby padly 4 branky, z nichž tři do sítě domácích. Nálada v našem sektoru v tu chvíli byla opravdu výborná. V průběhu druhého poločasu jsem přidali ještě dvě branky a nakonec zaznamenali nejvyšší výhru v této sezóně 6:1. Milan Halaška se dokonce blízkl hattrickem. Ani ten největší optimista nemohl takový výsledek očekávat. Tento zápas jsme si také patřičně užívali. Během druhého poločasu jsem předvedli někouli klasických stupidit jako bylo vyslečení do půl pasu, nebo rozdělení našeho šestnáctičlenného kotle na dvě části a vzájemné přeřvávání se. Po závěrečné děkovačce jsme se ve vynikající náladě vraceli domů. Byl to opravdu parádní výjezd. Jednalo se už o druhou výhru na soupeřově hřišti v řadě. Jen je škoda, že také výsledky neuhráváme na domácím stadionu. Určitě by takový zápas přilákal mnohem více lidí, než bezbrankové remízy. Věřme, že tuto výhru potvrdíme v domácím střetnutí s Čáslaví a konečně po dlouhé době si připíšeme také tři body z domácího prostředí.
Fotky z výjezdu:
Máme za sebou zápas s Třincem, který stále bojuje o záchranu. Náš soupeř přijel do Městských sadů s novým trenérem. Nové koště dobře mete. Toto přísloví se splnilo i v tomto zápase a Třinec si z našeho stadionu odvezl bod za remízu 0:0. Na jaře jsme doma vyhráli pouze jednou. Bylo to proti Varnsdorfu (5:0). Od té doby jsme zaznamenali pouze tři remízy (i se zápasem s Třincem) a jednou prohru. Náš klub si předsevzal, že by chtěl nalákat zpět opavské fanoušky na tribuny. Ale těmito výsledky se jim to bude dařit těžko. Myslím si, že už je na čase, aby se v Opavě něco dělo. Opavský fanoušek se nespokojí s tím, aby po každé sezóně si mohl říct, je to dobré, už jsme zachráněni.
Co se týče naší fans prezentace na tomto středečním druholigovém duelu, tak se dá říct, že se stalo očekávané. Vzhledem k nepříznivému termínu přišla návštěva 1531 diváků. Náš sektor byl také hodně prořídlý a to se projevilo i na fandění. První poločas velká slabota, ten druhý to bylo o něco lepší, ale celkově nic moc. V 65. minutě zápasu jsme předvedli choreografii, kterou jsme pogratulovali našemu družebnímu klubu k zisku polského mistrovského titulu. Choreo se skládalo z loga klubu WKS, po stranách dvě větší plachty WKS a SLASK a pod nimi nápis „Gratulujeme k zisku titulu!!!“. Vše bylo laděno v barvách klubu z Wroclawi.
I přes nevhodný středeční termín, se na našem stadionu objevili hostující fanoušci. Z Třince dorazilo 18 nejvěrnějších.
Tady se podívejte na fotky z tohoto zápasu.
Tento příspěvek se mi píše docela těžce. Uvědomil jsem si, že popsat slovy to, co jsme zažili v neděli na Městském stadionu v Krakowě tak, aby to vystihovalo atmosféru na zápase, je takřka nemožné. Takový zážitek se nedá popsat slovy. To prostě musí člověk zažít.
V tomto článku budu popisovat své dojmy z nedělního svátku fotbalu v Krakowě. Proto se to může zdát jako suběktivní názor, ale po rozhovorech s ostatními fanoušky jsem zjistil, že se naše názory neliší. Do Krakowa jsme z Opavy vyrazili už v dopoledních hodinách. Naše skupina tvořila 13 opaváků. Zápas se sice hrál až od 17:00, ale vzhledem k důležitosti tohoto zápasu a faktu, že hrají spolu družební kluby, jsme měli obavy s parkování v okolí stadionu. Navíc jsme se těšili opět na shledání s našimi přáteli z Wroclawi. Po příjezdu ke stadionu se nám podařilo najít parkovací místa hned u stadionu. V té době (asi 4 hodiny před zápasem) se už v okolí stadionu pohybovaly davy fanoušků WKS a Wisly Krakow. My jsme zalezli do hospody fanoušků Wisly, která byla umístěna hned v komlexu patřícímu ke stadionu. Zde jsme se potkali s prvními známími z Wroclawi. Výborně se o nás postarali a po zjištění, že ještě nemáme koupené lístky začali ihned úřadovat a za chvíli jsme je měli. Navštívili jsme také místní fanshop a byla to opravdu potěcha pro oči. Prostorově sice menší, ale co se týče sortimentu neuvěřitelně zásobený. Našli byste zde všechno od dětského oblečení, školních pomůcek, drobné suvenýry přes ručníky, pásky, nástěnné hodiny, až po klasické šály, vlaječky, trika, mikiny a mnoho dalšího. Jedinou chybou bylo, že některá trika chyběla v námi požadovaných velikostech. Ale vzhledem k návalu ve fanshopu se tomu ani nedivím.
Dalším milým překvapením pro nás bylo, když nás místní fanoušci a fans WKS pozvali do „VIP salónku“ věnovaného zástupcům domácích fans. Tato místnost byla vyzdobena fotografiemi a obrazy hráčů Wisly a poháry a zápasovými vlaječkami TS Wisly jak z domácí scény, tak i z mezinárodních zápasů. Nechyběla zde ani vlaječka ze zápasu s Duklou Praha.
Na stadion jsme se vydali asi půl hodiny před zápasem. Při vstupu jsem dostali od zástupců wroclawských ultras trika věnovaná tomuto zápasu. Triko dostali všichni fans, kteří se prokázali vstupenou z tohoto zápasu. Výsledným efektem bylo, že celá tribuna pro fanoušky WKS byla jednotně zabarvena do zelena. Na protější straně byl sektor pro domácí, kde stáli fanoušci Wisly v červených trikách. Během zápasu obě dvě strany perfektně spolupracovali. Společně skandovali pokřiky na podporu jak domácích, tak hostujících hráčů. Chvílemi předeřvávala jedna strana a druhá zase odpovídala a jindy se to otočilo. Fantastické byly fanouškovské variace sektoru Wisly. Na jeden druh pokřiku vymysleli několik rozličných skákání, roztahování šál i jiných pohybů, které vytvořili fantastickou podívanou. Vrcholem bylo, když se všichni fanoušci chytli za ramena a vytvořili v každé řadě jeden velký vláček a v jednu chvíli se ze setředu sektoru začali rozcházet do stran a pak se vraceli zpět. To bylo něco neskutečného. Samotné fandění bylo z obou stran doplněno obrovskými choreografiemi při nichž byly použity velké plachty, vlajky a několik desítek ohňů a dýmovnic. Prostě úžasná fotbalová atmosféra.
Slask potřeboval v tomto zápase vyhrát a nemusel se ohlížet na výsledky svým pronásledovatelů. To se nakonec splnilo a po výsledku 1:0 mohly všichni vypuknout v nadšení. Hráči z lavičky naběhli na hřiště a spolu s fanoušky si užívali tento úžasný úspěch, který Slask naposledy zažil před 35 lety. Jak silný emoční zážitek to pro Slask byl dokazuje i to, že se v očích mnohých „služebně starších“ fans objevili i slzy štěstí. Při korunovaci nového mistra Polska vytvořili domácí hráči špalír, kterým proběhli hostující fotbalisté. Po té došlo k předání poháru do rukou kapitána WKS a poté hráči obýhali s pohárem celý stadion a společně s fanoušky si užívali ten úžasný pocit z triumfu. Ti nejšťastnější hráči vhodili do sektoru fanoušků Slasku i své dresy. Naopak jeden z fanoušků hodil hráčům šál WKS, kterou hráči neváhali uvázat přímo na mistrovský pohár.
Po oslavě na hřišti jsme se přesunuli ještě na chvíli do fanouškovské hospody, abychom poděkovali našim hostitelou na skvěle strávené nedělní odpoledne a po té vyrazili zpět do Opavy. Na fotbal už chodím nějakých 18 let, ale tento zápas byl doposud jeden z největších fotbalových zážitků, který jsem kdy zažil. Přál bych opravdu každému opavskému fanouškovi, aby se alespoň na jeden takový zápas mohl dostat a uvědomit si, jak má vypadat atmosféra na fotbalovém zápase. Samozřejmě, že nás opaváků je daleko méně, než třeba fanoušků Wisly nebo Slasku, ale myslím si, že i my v našich podmínkách jsme schopni vytvořit důstojnější kulisu, než ta, jaká momentálně u nás panuje. Základem ovšem je, aby fanoušci neutíkali z kotle do jiných sektorů, ale aby zde zůstali a pomohli atmosféru tvořit. Zkusme se nad tím zamyslet a třeba už na dalším zápase se nás na F9, F8 a F7 sejde více.
Součástí naší třináctičlenné skupinky opaváků byl také kapitán Slezského FC Zdena Partyš!!! To, že hráč SFC se přijede s fanoušky Opavy podívat na výjezd družebního klubu je něco unikátního. Také někteří fanoušci WKS, kteří do Opavy pravidelně jezdí a poznali Zdenu byli touto návštěvou velmi příjemně překvapeni. Byla to pro ně velká čest. Obrovský zážitek to byl také pro samotného Zdenka. „Bylo to něco neskutečného. Byl jsem už na fotbale ve Wroclawi a teď i v Krakowě a byl to opravdu úžasný zážitek. Nic takového jsem v životě nezažil. Věřím, že se zase na nějaký zápas Slasku zajedu podívat. Ať už na výjezd a nebo na domácí stadion.“ zakončil záložník Opavy. Vzhledem k tomu, co shlédl v Krakowě má jedno osobní přání. „Byl bych nesmírně rád, kdybych něco podobného v menším měřítku mohl zažít také v Opavě.“
PS: Zdena zdraví Kaspera do Wroclawi. :))
Fotky a videa ze zápasu najdete na stránkách Wisly Krakow a také na stránkách Slasknet.com.
Na ukázku jedno video ze zápasu:
Do Střížkova jsme jeli po vlastní ose. Žádný organizovaný výjezd se nekonal. Naše skupinka vyrazila jednim autem a čekali jsme, kdo se k nám v Hlavním městě přidá. S falešnou Bohemkou jsme v Praze hráli už po třetí. Pokaždé to bylo ovšem na jiném stadionu. Jednou to bylo na Strahově, jednou v Horních Počernicích a tentokrát jsme se střetli na Střížkově. Toto opravdu nemá obdoby. Ke stadionu jsme dorazili asi hodinu před zápasem. Místní pořadatelé a policie ČR byli už v permanenci. Na tomto výjezdu se vzhledem k posledním výsledkům a neatraktivitě soupeře neočekávala vysoká účast opavských fans. V improvizovaném sektoru hostí se nás nakonec sešlo 36 fanoušků. Většinu, ale tvořili fanoušci SFC žijící v Praze. Příjemným překvapením bylo, když se u našeho sektoru objevil ještě na podzim útočník Opavy Tomáš Mrázek, který momentálně hraje v ligovém Hradci Králové. Mráza pozdravil opavské fanoušky a po celý zápas stál u našeho sektoru a fandil samozřejmě Opavě. Naše skandování bylo tentokrát hodně slabé. Druhý poločas se to o něco zlepšilo, ale stále jsme zaostávali za našim průměrem.
Skóre zápasu otevřel nádhernou střelou z hranice šestnáctky Lukáš Křeček, jehož střela zapadla k pravé tyči domácí branky. Střížkov pak snížil po obrovské chybě v naší obraně, ale naštěstí nám v poslední minutě vyšel break, když Žmolda našel přesnou přihrávou Radziho a ten pak jen přehodil vyběhnuvšího brankáře domácích a náš sektor mohl vypuknout v nadšení. Toto vedení jsme už udrželi a nakonci zápasu jsme se mohli po 6 kolech konečně radovat ze zisku tří bodů. Naposledy se nám to povedlo také v Praze proti Sparťanskému Béčku. Utkání jsme mohli rozhodout i dříve, ale Zdenek Partyš trefil v obrovské šanci jen tyč . Po zápase jsme si konečně mohli zazpívat společně s hráči vítěznou opavskou hymnu a s dobrým pocitem ze zisku tří bodů jsme odcestovali zpět domů o Opavy.
Fotky ze zápasu:
Je tady další doplnění sekce „Videogalerie“. Tentokrát se jedná o videa z naší doposud poslední sezóny v nejvyšší soutěži 2004/2005. Zhlédnout zde můžete videa z výjezdů do Brna, Olomouce, na Slavii, Spartu, či České Budějovice. A samozřejmě také videa z našeho posledního výjezdu na Bazaly. Dále jsou zde zajímavá videa z domácích zápasů. Navštivte sekci „Videogalerie“ a podívejte se sami.
Příklad, video ze zápasu fcb – SFC OPAVA
Na výjezd do Sokolova jsme se vydali jen jedním autem. Čekali jsme, jestli se v Sokolově k nám někdo přidá. Nakonec se nás na staduionu sešlo 6 opavských fanoušků. Popravdě se tomu ani nedivím. 520 km dlouhá trasa, nepřesvědčivé výsledky, postavení v tabulce a neatraktivita soupeře hovoří za vše.
Fotky z výjezdu:
Postupně budu na tyto stránky doplňovat videa z jednotlivých sezón, počínaje sezónou 2004 – 2005, když jsme naposledy hráli v první lize. Jedná se o videa, která byla již na starší verzi stránek, ale také zde přidám záznamy, které doposud nebyly publikovány. Výhodou oproti videím na předchozí verzi stránek je ta, že si je nemusíte stahovat do PC, ale jak už je dnes běžné, tak si je budete moci prohlédnout přímo na tomto webu.
Začínám sezónou 2005 – 2006, kdy jsme po skoro krachu opavského fotbalu spadli až do páté nejvyšší soutěže, Krajského přeboru. Pojďte si připomenout emoce z prvního zápasu této sezóny s Kobeřicemi, kdy jsme vyhráli dvěma góly v závěru zápasu 3:1, nebo „exotické výjezdy“ do Velkých Hoštic, Bruntálu Bohuslavic nebo třeba Lichnova a jiných. Také je zde zachyceno spousta branek, například 6 branek z domácího zápasu proti Bruntálu, nebo 4 branky z kanonády proti Mostům u Jablůnkova, kdy jsme zaznamenali rekordní vyhru 10:1.
Videa najde te v sekci Videogalerie – Videa 2005 – 2006.
Ukázka videa z Lichnova:
Ve 23. kole jsme na Městském stadionu přivítali dalšího aspiranta na postu do první ligy Jihlavu. Se svým týmem přijela i hrstka jihlavských fanoušků. V hostujícím sektoru jich bylo přítomno 17.
Fotky ze zápasu: