Z fanouškovského pohledu se dá říct nejsledovanější zápas sezony v druhé lize. Tak by se dal charakterizovat náš zápas na Andrově stadionu v Olomouci. Na tento výjezd se všichni příznivci Opavy těšili už od chvíle, kdy bylo jasné, že Sigma spadne do FNL.

Do Olomouce jsme organizovali společný výjezd vlakem. Toho se zúčastnilo zhruba 130 fanoušků. Zbytek cestoval auty. Účast ve vlaku se předpokládala početnější, ale zřejmě u spousty fanoušků zvítězila úspora času před společnou cestou. Vlakem se totiž muselo vyrazit zhruba 4 hodiny před zápasem, kdež to autem se cesta dala stihnout zhruba za hodinu. Skupina fanoušků jedoucí vlakem dorazila do Olomouce něco přes hodinu a půl před výkopem a za doprovodu policie se pěšky přesunula na olomoucký stadion.

Na podzim přicestovalo do Opavy zhruba 110 olomoučáků. Bylo jasné, že tento počet nemůže být pro nás měřítkem, a že v tomto ohledu olomoucké určitě předčíme. Otázka byla o jaký počet to bude. Nakonec se v Olomouci objevilo 380 příznivců SFC. Jestli to je málo nebo moc necháme na posouzení každého z Vás, každopádně v opavském táboře panuje s tímto počtem spokojenost. Přijelo nás také podpořit 11 přátel z Wroclawi. Stejně jako sigmáci, tak i my jsme se na tento zápas pečlivě připravili. Z naší strany bylo k vidění několik prezentací. Ať už to bylo rozdělení sektoru na dvě strany a vzájemné se překřikování, nebo žluto-modré mávačky, tak byly k vidění také dvě choreografie. Ta první byla reakcí na prohlášení nové olomoucké chuligánské skupiny, které bylo celkem trapné a na Olomoučáky hlavně hodně suverénní s ohledem na jejich kvality. U druhé prezentace se jednalo o kartoniádu složenou ze znaků našeho klubu a vše doplněno nápisem Jedině Slezský.

Domácí si připravili také dvě chorea, předvedli argentýnu, vlajky na tyčích a na konci zápasu také odpalili pár ohňu. Celková atmosféra na stadionu byla slušná, návštěva činila 3817 diváků, čím se domácím nepodařilo překonat dosavadní rekord nejvyšší návštěvy této sezony, kterou zatím držíme my. Jedná se o podzimní zápas právě se Sigmou, kdy do Městských sadů zavítalo přes 4200 diváků.

Zápas nakonec končí remízou 1:1, kterou slavíme tak, jako bychom v Olomouci vyhráli. Že uhrajeme bod na půdě jasně vedoucího týmu druhé nejvyšší soutěže čekal jen málokdo. O to větší radost to pro nás byla. Po zápase jsme se rozloučili mohutnou děkovačkou s hráči a vydali se na cestu domů.

Sobotní výjezd se dá považovat určitě za velmi vydařený. Do budoucna si můžeme jen přát, aby bylo více takových zápasů.

Fotky:

Zimní příprava skončila a začíná nám jarní část FNL. Hned v prvním kole v roce 2015 jsme zajížděli na jeden z nejdelších výjezdů, konkrétně do Ústí nad Labem. Bohužel pro nás, se zápas odehrával v pátek, a jelikož se jedná o celodenní výlet, bylo nám jasné, že nás počet nebude nikterak oslnivý.

Z Opavy vyrážíme v dopoledních hodinách ve třech autech. V polovině cesty se sjíždíme a jdeme se naobědvat. Máme časovou rezervu, tak se domlouváme, že se v Ústí zajdeme podívat na hrad Střekov. Při dojezdu do Ústí chvilku bloudíme a hledáme cestu k hradu, ale po chvilce nás ukazatele navedou správným směrem a my se můžeme podívat na jedno z mnoha kulturních dědictví naší země. Ke stadionu přijíždíme půl hodiny před zápasem. Krátce po našem příjezdu přijíždí i naši přátelé z Polska, po nich další 2 auta z Opavy. Chvíli se bavíme na parkovišti, poté se vydáváme koupit lístky, které připomínají účtenku ze supermarketu. Jsme mile překvapení stadionem v Ústí, který jsme navštívili poprvé po rekonstrukci. Je to jeden z mála týmů, který má stadion hoden 2.ligy.  Pěkný sektor hostů, tribuny po celém obvodu hřiště, stánek s občerstvením, toalety(ano, i ty na některých hřištích soupeřů chybí). Jedním z dalších překvapení jsou pro nás domácí fanoušci, kteří se schází v počtu asi 25 aktivních fanoušků. Mají vyvěšené 3 vlajky a fandí po celou dobu utkání. Nás se celkem schází 49(23 Opava, 23 Wroclaw a 3 Motor Lublin). Support je slabší, ale na náš počet docela slušný. Fandíme během celého zápasu, i během nepříznivého stavu. Ke konci utkání hráči zvyšují tlak na vyrovnání a intenzita fandění se zvyšuje.Bohužel se nám nedaří dát kýženou branku, a tak se zpátky do Opavy vracíme bez bodů. Po zápase nám jdou hráči poděkovat, my odpalujeme 3 bengálské ohně, balíme vlajky a jdeme k autům. Loučíme se svými přáteli z Polska a vyrážíme zpátky směr Opava.

 

Poslední víkend jsem sehráli zápas na půdě Znojma. Velká část fanoušků se na jih Moravy vydala už o den dříve a využila tak pohostinnosti v místních sklípcích. Je pravda, že na některá místa ve Znojmě nikdy nezapomeneme, protože jsem kolem nich během našeho bloudění projeli několikrát. Ale nakonec vše dobře dopadlo. Po degustaci místního vína vyrážíme v nočních hodinách na tamní diskotéku, kde se k našemu překvapení setkáváme s druhou velmi početnou skupinou opavských příznivců. Když si odmyslíme odlišné prostředí, tak se zde cítím opravdu jako doma v Opavě. Někteří z nás paří až do ranních hodin. To se projevilo především na odpoledním fotbale, který začínal už ve 14:00. Při pohledu na osazenstvo v sektoru je hned na první pohled vidět, že jsem zakalili opravdu kvalitně. To se odráží také na našem supportu, který je opravdu hodně žalostný, ale s tím se dalo počítat. V druhém poločase se část fanoušků baví zaměstnáváním jednoho z pořadatelů, když na něj neustále hází konfety a nastříhané papírky, které byly původně připraveny na argentýnu. Tento pořadatel to psychicky nezvládá a nakonec dojde i k jeho vystřídání. Kvůli konfetám je dokonce na chvíli přerušeno utkání. Vrcholem naší návštěvy znojemského stadionu je vytažení chorea, které je parodií na televizní seriál Vinaři a jeho úvodní znělku. Na plachtě je nápis „Pivaři“ společně s nápisem  „My máme rádi pivo“ doplněno siluetou dívky, retro balonu, chmelu a otvíráku na pivo. Na plotě pak visí  nápis „Milujeme fotbal, ženy a řev“. Během druhého poločasu jsou ještě odpáleny asi 3 zatoulané stroboskopy, za což je vyveden jeden fanoušek a předán policii. Podaří se mu ale utéct a po zápase je vyzvednut. Z Opavy do Znojma přicestovalo 86 fanoušků, což je náš nový rekord v této destinaci. Zápas končí remízou 1:1. Ikdyž jsme mohli vyhrát, tak s bodem jsme spokojeni, loučíme se s hráči a odcházíme ze stadionu.

Stadion ve Znojmě prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Přibyly sedačky, zabezpečil se sektor hostí a změnil se i vchod do našeho sektoru. Na fotbal jsme nuceni se dívat skrz hrubé mříže, přes které není v určitých místech vůbec na hrací plochu vidět. To se domácím moc nepovedlo, ale popravdě překvapení nejsme. Přece jenom fanoušci jsou zvěř, tak je třeba je co nejvíc izolovat a znepříjemnit jim požitek z fotbalu. Dalším velkým mínusem je absolutní absence jakéhokoliv občerstvení. Nemůžeme si na stadionu koupit ani vodu. To vede k tomu, že zhruba v polovině prvního poločasu velká část fanoušků odchází ze stadionu do místní hospody. Někteří se vrátili v průběhu druhé půle. Jiní se už na stadion nedostali.

Milým překvapením je aktivita domácích fanoušků. Ve Znojmě jsme nikdy nebyli zvyklí, že by zde vůbec nějací fanoušci byli, natož, aby se nějakým způsobem projevovali. Při zápase s náma mají vyvěšené i nějaké ty vlajky, snaží se téměř celý zápas fandit a připravili si dokonce choreografii plus odpálili nějakou tu dýmovnici a a na konci zápasu jsou v jejich sektoru vidět i ohně. Za toto bych domácí pochválil a snad jim to vydrží a půjdou fanouškovsky ještě nahoru, aby ta „nudná“ druhá liga byla alespoň o něco zajímavější.

 

Fotky:

Výjezd do Karviné měl patřit mezi naše nejlepší výjezdy v sezoně. Na nádraží se nás ale sešlo pouze 54 fanoušků a bylo jasné, že dnešek nejspíš nebude podle našeho očekávání. Po příjezdu do Ostravy jsme držení ve vlaku, kvůli možné konfrontaci s Baníkovci mířícími do Příbrami, kteří se nacházeli na vedlejším peronu a ve vestibulu nádražní budovy. K našemu překvapení je jich ještě méně než nás, zhruba okolo 40 osob, ikdyž další padesátka je údajně v hale. Po celou dobu se na nás jen mlčky dívají a nemají se ani k žádné slovní reakci. Čerti nás doprovází k vagonu a pokračujeme ve své cestě. Na karvinském nádraží na nás čekají 2 přistavené  autobusy, které nás odváží k areálu Kovony, kde našel karvinský tým dočasný azyl. Někteří pamětníci mohli zavzpomínat na zápasy, které jsem na tomto stadionu s Karvinou sehráli. Ale hřiště bylo doslova k nepoznání, protože tribuna, která byla tehdy za brankou se dnes proměnila v hlavní tribunu. Původní hřiště Kovony bylo totiž rozděleno na dvě hrací plochy a otočeno o 90 stupňů. Sektor pro hosty byl provizorní a Karvinský klub nám ke vstupence daroval pivo nebo čaj, podle libosti držitele lupenu.

V sektoru hostů se nás schází okolo 100 fanoušků, což je jednoznačně obrovská ostuda!  Když jsme schopni dát v Praze téměř 3 stovky a na výjezd, který je co by kamenem dohodil stovka. Kdo ví, jaké jsou důvody těch, co nejeli. Ale výmluvy na výsledky a na počasí jsou ubohé, při tom se jednalo o atraktivní výjezd!

Co se týče fandění, tak to je ostuda druhá. Aby fandilo po většinu zápasu zhruba 10 – 15 lidí, to je věc nemyslitelná. Jsou sice občas popěvky, kdy se zapojují téměř všichni, ale těch je během zápasu pouze pár. Ve druhém poločase se snažíme fandění oživit pomocí žlutých a modrých mávaček, které jsou okořeněné modrou dýmovnicí, ale bez nějakého většího úspěchu.

Hráči utkání nezvládají a po dalším ne příliš oslnivém výkonu dávají někteří fanoušci pokřikem najevo, co si myslí o nastalé situaci. Po zápase jdou hráči k nám, ale rychle se otáčejí a mizí do kabin. Zůstali pouze Zdena Pospěch s Nemaja Kuzmanovičem, kteří jediní měli odvahu za námi přijít a řešit současnou krizi. Po konverzaci s fanoušky dvěma statečným tleskáme a odcházíme k autobusům, které nás odvážejí zpět na nádraží.

Doufejme, že výjezd podobný sobotnímu se nebude opakovat a bude zase jenom lépe. Jak na hřišti, tak i v hledišti!

 

Fotky: