Čekal nás poslední výjezd sezóny a to na falešnou Bohemku. Někteří z nás se rozhodovali zda vyjet či nikoliv. Nakonec jsme se rozhodli, že na zápas vyrazíme a to díky třem faktorům. Jednak dva fanatici by měli kompletně odježděnou sezónu, dále se jednalo o  poslední druholigový výjezd, protože nás čeká další sezónu tuhý boj v MSFL. A navíc, jestli zde zůstane stále stejné vedení, tak se bojíme i o to, že v třetí nejvyšší soutěži můžeme zůstat i déle než jen jeden rok.

Sraz máme něco kolem jedenácté ráno. Nasedáme a vyrážíme v pěti kusech směr matička Praha. Cestu si krátíme posloucháním různé hudby (orlík, ortel, atd.) Někteří si ji zpříjemňují pitím různých moků. Při sjezdu z Lipiny směrem na Šternberk nás zdrží dvě jedoucí tramvaje, které nás naštěstí opouštějí právě ve Šternberku na kruhovém objezdu J(viz. Foto.) Kousek od Hradce Králové stavíme v jednom motorestu a dáváme si Valašskou kyselicu. Byla výborná, akorát jednomu z nás způsobila značné střevní problémy. Když však dotyčný ze sebe vysypal co vše měl (čočka na kyselo, pivo, zelena a kyselica) nebylo se čemu divit a výsledek byl jasný. Těsně před 16 hodinou dorážíme do hlavního města. Máme strach ze zácpy, ta se však nekoná, protože v Praze nyní vévodí lodní doprava. Vylitou Vltavu jsme nespatřili, ale zvěsti o vylité Ivetě a vylitém Miloši se potvrzují. J Po příchodu na Střížkovský stadión se uvelebujeme u stánku s pivem a klobásou. Pivo se celkem dalo (gambáč 10) a klobása spíše připomínala dietní párek větších rozměrů. Sledujeme rozcvičku našeho milovaného klubu a klábosíme s naším tiskovým mluvčím. Začátek utkání se blíží a jdeme do sektoru vyvěsit vlajky. V sektorů  visí Opaváci a Šlonzáci. Hráči nastupují na hřiště a někteří nás z dálky zdraví. Zřejmě nečekali, že se na ně někdo pojede podívat. Osobně bych to taky nečekal kdybych předváděl takové  tragikomické výkony. Zápas může pomalu začít. Ještě jeden z nás zdraví slečnu rozhodčí, když ji chválí jak ji to sluší. Za to je od ní odměněn zdviženým palcem nahoru. Na protější tribuně se schází celý Kaprův Orchestr a jeden mlátič do bubnu. Opravdu jsme se zasmáli, protože do něj mlátil jak smyslu zbavený.  Jeho výkon byl snad ještě horší než ty naše jarní na hřišti J. Náš počet nakonec čítá 16 kusů i s pražskýma  klukama. V prvním poločase si zafandíme. Po dlouhé době si  za stavu 0:0 zazpíváme hymnu. Ikdyž popravdě v danou situaci by by potřebovala kompletně předělat. Poločas končí nečekaně 0:0. Do druhé půle vletěli naši kluci aktivně. Zřejmě nám chtěli udělat radost a vyhrát venku. Ovšem místo vstřelení gólu opět inkasujeme jako první my a už se schyluje k sázkám, zda to skončí zase o pět či více branek. V 72. Minutě nám však dělá radost Ondra Ficek, když vyrovnává na 1:1. V 88. Minutě se sebereme a opouštíme sektor hostí na protest za výkony a za pád do třetí ligy. Nechceme být na děkovačku, protože vlastně není za co děkovat. Zápas už dosledujeme v rohu stadiónu a čekáme na závěrečný hvizd. Těsně před ním ještě inkasujeme již tradičně gól, ten však za faul na brankáře není uznán. Opouštíme stadión a z dálky sledujeme co na to hráči a ti nám na dálku tleskají. Hlavně kapitán(Franta Metelka), jak jsem se později dozvěděl nesl sestup, jako jeden z mála opravdu těžce. Co se týče našeho fandění  byl to průměr no spíše podprůměr i tak jsme domácí orchestr přeřvali. K domácím se netřeba vyjadřovat připadal jsme si jako někde v cirkuse. Opouštíme tedy stadión i lodní přístav jménem Praha a jedeme na strastiplnou cestu domů. Zastavujeme ještě na naším známém místě, kde si dáváme zřejmě na delší dobu poslední  cenově lákavé jídlo. Smažák s hranolkama za úctyhodných 45 kaček a utopenec za 17 kaček. Takové ceny jsem snad ještě nezažil. Po cestě zpět ještě probíráme naší situaci a jsme zvědavý, jak se vedení k tomu všemu postaví. Po příjezdu do Opavy někteří jedinci jdou domů a dva Opaváci jdou navštívit Opavské bary a zapít tuhle veleúspěšnou sezónu. Další den se již dozvídáme, kdo náš milovaný klub opouští. Bezesporu jsou to hráči, které jsme den předem tipovali, že tady nezůstanou.

Ještě bych se rád vrátil ke dvou vyjádřením v médiích. Jedno z nich pronesl náš hráč Tomáš Mrázek. Docela mě dostala věta, ve které říká, že už před zápasem v Mostě nevěřil, že by se nám mohlo podařit udržet se v lize. Takže jsme vlastně už dopředu jeli do Mostu zápas jen odehrát. Toto je také ukázka toho, jak to ve Slezské FC asi funguje. V Mostě to byla poslední šance jak to ještě zvrátit. Nezaujatý pozorovatel by čekal, že se během týdne hráči i všichni činovníci v klubu budou snažit na tento zápas nahecovat a vletí do toho utkání s jasným cílem vyhrát. To se ovšem nestalo. Je pravda, že po těch výkonech a výsledcích, které jsem předvedli v předcházejících zápasech, bylo vyjádření Tomáše logické, ale na druhou stranu to ukázalo, že někteří hráči už vlastně do Mostu za Opavu bojovat nejeli.

Druhé vyjádření vyšlo z úst paní Pavly Brady. Pamatujeme prohlášení našeho slavného vedení před touto sezonou, že chtějí být do pátého místa. A teď všeci vidíme, jak to dopadlo. Nyní prohlásila, že ve třetí lize budou hráči hrát za platy třetí ligy, budou revidovat smlouvy, a že musíme předělat áčkový tým a najít nějaké řešení, kdo bude hrát, aby byli PŘÍPADNĚ schopni vykopat druhou ligu zpět. Nevím jak si to tedy představuje, ale sehnat kvalitní hráče, kteří by byli schopni vykopat druhou ligu zpět a nabídnout jim třetiligové platy, tak to jsem zvědavý koho se jim podaří tady dotáhnout. A navíc část věty … byli PŘÍPADNĚ schopni vykopat druhou ligu zpět… mi jasně naznačuje, jaké tady mají asi úmysly. Žádné vyjádření musíme se hned vrátit zpět, ale případně schopni vykopat ligu zpět. Dokážu si asi představit jak to může dopadnou (viz. vyjádření našich cílů před touto sezonou a konečný výsledek). Je to opravdu smutné kam až náš SFC dospěl a jací lidé ho vedou.

Budeme doufat, a vyhlížet lepší zítřky, že se nám podaří co nejdříve z těch sraček dostat. Toď vše sportu zdar a zase někdy příště.

Krtek SFC

 

Omlouvám se za nefunkční náhledy. Budu se snažit to opravit.

Náš předposlední zápas sezony jsme hráli v Mostě. Tedy na půdě soupeře, s kterým jsme ještě mohli teoreticky bojovat o udržení se v FNL. Na západ Čech jsme vyrazili auty. Že si tento výjezd nenecháme ujít jsme věděli už dlouho dopředu. Měli jsem vyjet jedním autem. V pátek večer se nám podařilo přesvědčit ještě jednoho řidiče, aby vzal také auto jel do Mostu s námi. To se povedlo a tak jsme začali obvolávat spoustu fanoušků, jestli by ještě někdo tak na rychlo nechtěl jet. Nakonec jsme ve třech případech byli úspěšní. Ráno ale jedna osoba nepřišla a tak jsme ještě zkoušeli shánět někoho, abychom doplnili auto. To se nám ale nepodařilo a tak jsme vyjeli dvěma auty v počtu 8 fanoušků. Tyto ranní peripetie nás stály třičtvrtěhodinové zpoždění oproti původní domluvené hodině odjezdu.

Po trase se nedělo nic extra zvláštního. Klasická výjezdová zábava, konzumace nakoupených zásob a podobně. Celou cestu neustále pršelo a tak jsme měli obavu v jakém stavu bude trávník v Mostu a zda se vůbec bude hrát. Ale nakonec se ukázalo, že situace v Mostu nebyla tak vážná, jako se na první dojem mohlo zdát. Když jsme byli zhruba v polovině naší trasy, ozval se nám jeden z mála našich normálních činovníků v klubu, se kterým jsme se měli v Mostě potkat, že tam zřejmě nebude na místě včas, protože stojí v Praze na nádraží a čeká na vlak do Mostu, který nabíral neustále vyšší a vyšší zpoždění, až byl spoj nakonec zrušen. Příčinou byl spadlý strom v kolejišti. Nabídli jsme mu, že máme v autě ještě místo a tak jsme ho nabrali a dovezli  až na místo. Tato událost nám trochu narušila časový harmonogram a tak se stalo, že jsme ke stadionu dojeli těsně po úvodním hvizdu. Posádka druhého auta se v Praze trochu zakufrovala a tak dorazila ještě zhruba o 25 minut později.

Na stadionu už bylo přítomno asi 26 našich příznivců. Mezi nimi nechyběli také 4 fans z Wroclawi. Celkový počet opaváků , který se objevil v sektoru hostí byl 36. Tento počet byl pouze o 2 nižší než náš nejpočetnější výjezd na půdu tohoto soupeře, který se datuje do sezony 2008/2009. Vyvěsili jsme jednu vlajku Opaváci. Co se týče našeho projevu, tak ten byl nejhorší za celou sezonu. Svou roli hrála určitě i naše situace, ve které se celý opavský fotbal nachází. Jen občas jsme zaskandovali nějaká hesla na podporu SFC. Místní gastronomický koutek stál taky za to. Velmi dobré klobásy, klasické, tak i bílé. Překvapili také halušky se zelím. Gurmáni si přišli na své. 🙂

V prvním poločase bylo k vidění pár závarů před naší brankou, ale když opomenu penaltu, kterou domácí neproměnili, tak dvě největší šance jsme si připravili my. Dvakrát stříleli naši hráči v osamocené pozici zhruba z oblasti penaltového puntíku, ale v obou případech nastřelili gólmanovi nohy. V úvodu druhého poločasu jsme velmi rychle inkasovali a začali přicházet další branky. Po třetí z nich situaci neunesla většina našeho sektoru a opustila na protest stadion. Je pravda, že z našeho pohledu se nebylo na co dívat. V sektoru nás zůstalo posledních 10 masochistů. Ale ani tento zbytek fans nevydržel až do konce. V 85.minutě jsme se poprvé v druhém poločase hlasově projevili a to skandováním pokřiku „třetí liga taky liga Opava“. Po té jsme sbalili vlajku a opustili stadion. Ještě za bránou stadionu jsme slyšeli jásot domácích, z čehož jsme usoudili, že jsme inkasovali pátý gól. S domněním, že jsme prohráli 5:0 jsme opouštěli Most. Až po cestě zpět jsme se teprv dozvěděli, že jsme ještě před tím jeden gól vstřelili a tak výsledek zápasu byl nakonec 5:1 pro domácí. Ti se touto výhrou zachránili a nás definitivně poslali do MSFL.

Co se týče domácího aktivního sektoru, tak ten čítal okolo 60 fans. Domácí si přichystali choreo složené ze zhruba 40 kartonů se zelenými srdci a pod tím roztáhli nápis „Nech na hřišti srdce za Baník.“ Během celého zápasu se prezentovali odpalováním různých stroboskopů, dýmovnic a ohňů. Tento počin jsem z jejich strany trochu nepochopil. Šlo vidět, že byli docela slušně zásobeni, ale kdyby to odpálili vše najednou, nebo alespoň na dvakrát, tak by to mělo určitě výraznější efekt. Při jednom z odpalů došlo k menší potyčce s místní security. Po celý zápas se snažili o podporu svého týmu. Velice nás pobavila situace, kdy místní hlasatel oznámil, že utkání sleduje 878 diváků. Dvě třetiny diváků z tohoto počtu se musela zapomenout někde na klobáse nebo na hajzlu, protože jestli na stadionu byla třetina z tohoto počtu, tak to je moc. Cestou zpět jsme ještě vyhodili jednoho kolegu v Praze a něco po půlnoci dorazili do Opavy. Zde, ti co byli ještě schopni, zakončili výjezd v opavských hospodách a barech a některé z nás zlákala domů až vůně nedělního oběda.

Co dodat na závěr? Situace v opavské fotbale je opravdu tragická. Nejhorší je, že to místní činovníci nevidí, nebo možná se nesnaží to vidět. Některým lidem, kterým opravdu šlo o opavský fotbal, dokázali jejich práci tak zhnusit, že už to neustáli a v klubu skončili. Doufejme, že už konečně někdo dostane rozum a vyrazí s těmito šmejdy dveře! Nebo to máme udělat my?

 

Fotky ze zápasu:

 

I přesto, že se hrálo ve středu a na půdě nejvzdálenějšího soupeře, kterého v NFL máme, se do Sokolova vydalo jedno auto fanoušků. Jela s námi také fanynka SFC, pro níž to byl vůbec první výjezd v životě a hned ten nejdelší. Dobrý začátek. J Z Opavy jsme vyrazili už v ranních hodinách. Někteří z nás ani nestihli posnídat doma a tak tuto potřebu dohnali během cesty. Důkladně se dodržoval také pitný režim. Cesta to byla zajímavá. Navštívili jsme různá města naši vlasti, nechyběla ani zastávka na oběd. Projížděli jsem také úsekem mezi Kláštercem nad Ohří a Ostrovem, který je pověstný řadou stopařek lákajících kolem jedoucí řidiče. Tentokrát nepřízeň počasí vylákala ven pouze 3 krasavice z nichž jedna byla docela ucházející. Po příjezdu do Sokolova jsme minuli odbočku do města a místo abychom se otočili jsme pokračovali dále s tím, že do města přijedeme z jiné strany a stadion lehce najdeme. Po asi 20 minutovém bloudění po Sokolově jsme se rozhodli z města vyjet a vrátit se k vjezdu, který jsme na začátku projeli. A najednou to šlo a u stadionu jsme byli do 5 minut. Do zápasu zbývala ještě zhruba hodina a půl. Stadion byl už otevřený, tak jsme se zašli podívat až k hrací ploše . Zde nás docela šokovala informace, že se teprve rozhoduje, zda se bude vůbec hrát. Hřiště bylo totiž silně podmáčené (asi v Sokolově trošku sprchlo). Ale zhruba po 20 minutách zažehl místní šéf klobásek gril, pořadatelé začali roztahovat reklamy a bylo tedy jasné, že se hrát bude. Do výkopu byla ještě dlouhá doba, tak jsem se rozhodli navštívit nejbližší občerstvovací zařízení. Tam za námi dorazili také dva fanoušci, kteří již tradičně jezdí na naše výjezdy z Prahy. Čekání za začátek zápasu jsme si krátili konzumací zrzavých moků se zelenými trpaslíky. Tyto radovánky se nám tak zalíbili, že jsme málem nestihli úvodní hvizd. Ale to se naštěstí nestalo. Do sektoru jsme přišli zrovna v době, kdy hráči nastupovali na hřiště. Rozvěsili jsem vlajky Opaváci, Fans Komárov, Šlonzáci a menší vlajku s logem SFC.

Stánek s občerstvením se nacházel hned vedle našeho sektoru, čehož jsme notně využívali. I přesto, že nás v hostujícím sektoru bylo jen 6, jsme se parádně bavili. Fandili jsme po celý zápas a navíc jsme předvedli i určitou dávku kreativity, když jsme u některých pokřiků vyhlašovali pánské volenky a našimi tanečními kreacemi bavili nejen sebe, ale také poblíž stojící diváky. Naše heslo bylo, že tento výjezd si musíme užít ať se děje co se děje. A to se stoprocentně splnilo.

Aktivní část domácích příznivců čítající zhruba 12 fanoušků se krčila vedle hlavní tribuny za vlajkou West Miners. Místní pořadatelé nám prozradili, že tato skupinka zde byla vykázána z hlavní tribuny z důvodů, že byli příliš hluční!?!?!? Jde vidět, jak si v Sokolově váží věrných fanoušků a jaké je Sokolov fotbalové město. Možná by místní měli zvolit raději jiný sport (třeba tenis) a nebo úplně jiné odvětví zábavy než je fotbal, například divadlo.

Hráči na hřišti předvedli bojovný výkon, který by si rozhodně bodové ohodnocení zasloužil. Ale bohužel jsme nebyli schopni proměnit ani ty největší šance a tak nás domácí potrestali jedním gólem a vyhráli 1:0. Tentokrát jsme mohli našim hráčům zatleskat, ale pořád nám vrtalo hlavou, proč to takhle nešlo hrát už dříve? Proč jsme museli v předchozích venkovních zápasech vždy inkasovat v úvodu utkání? To ví asi jen samotní hráči.

Po zápase jsme nasedli do auta a těšili se na přes pět set kilometrů dlouhou zpáteční cestu do Opavy. Vzhledem k tomu, že naše auto nemělo rádio, tak jsme si udělali vlastní diskotéku pouštěním různé hudby z našich mobilů. Došlo také na zpívání nejrůznějších pohádkových hitů. J Když se bavíme, tak se bavíme. Druhou polovinu cesty většina posádky vytuhla. Naštěstí ne řidič, který celou cestu zvládl perfektně a do Opavy jsme přijeli zhruba čtyřicet pět minut po půlnoci.

Fotky z výjezdu:

Teprve druhý výjezd v historii nás čekal na půdu Táborska do Sezimova Ústí. Loni jsme zde mohli vidět sedm branek, když jsme vyhráli 6:1. Minulý rok už dá se říct o nic nešlo. Ten letošní zápas byl mnohem důležitější. Pro nás fanoušky se hrálo v ideální dobu, a to v sobotu v 17:00. Bohužel spoje už tak ideální nebyly. Dá se říct, že jedinou možností, jak se do Sezimova Ústí vypravit bylo auty.

Po zhruba půlhodinovém zpoždění jsme z Opavy vyrazili po dvanácté hodině. Cesta probíhala bez problémů za konzumace tekutých pochutin. Během cesty jsme byli v kontaktu s našimi kolegy z Wroclawi, kteří si taktéž nenechali ujít tento daleký výjezd. Naše trasy se propojily až v Táboře, kde jsme si dali sraz u jednoho supermarketu. Zde jsme také doplnili zásoby a po kratší pauze vyrazili ke stadionu. Když jsme dojeli na místo, měli jsme ještě docela dost času a tak se nabízela možnost ukrátit si čekání návštěvou přilehlého lesíku a nasbírat si pár hub na cestu. Hřiště se totiž nacházelo hned u lesa a kolem dokola nebyla vidět žádná obydlená budovat. Netrpělivě jsme očekávali, kolik se nás na zápase objeví. Vzhledem k důležitosti tohoto utkání se čekala vyšší návštěva než loni. To se nakonec splnilo a v hostujícím sektoru nás bylo 35 fans. Přijelo nás podpořit také 6 fanoušků Slasku. Celková návštěva byla 586 diváků. V našem sektoru jsem vyvěsili tři vlajky. Vlajku Opaváci, starší vlajku Ultras a nejnovější vlaku Šlonzáci.

Zápas pro nás nezačal dobře už po šesti minutách jsme prohrávali 2:0. Ale nás, co jsme byli ve Varnsdorfu a na některých dalších zápasech, to nerozhodilo a pokračovali jsme v povzbuzování hráčů. Dokonce se nám podařilo vyrovnat a i díky tomu se naše fandění stupňovalo. Věřili jsem v obrat. Po té, co jsme ale inkasovali už čtvrtý gól, tak nám bylo jasné, že letos žádné body asi nepřivezeme. To nás ale nepoložilo a pokračovali jsme ve velmi dobrém fandění. I v tak malém počtu jsme si rozdělili sektor na dvě části a začala klasická přeřvávačka opět s různými kreacemi. Atmosféra v sektoru trochu zhoustla po té, co jsme si sundali boty a začali mávat ponožkami. I za nepříznivého stavu jsme si zápas užívali. Fandili jsme od začátku do konce zápasu. Po závěrečném hvizdu nám přišli pod kotel poděkovat hráči za naši přízeň.

Výsledek byl nakonec 5:3 pro domácí. Pro domácí to znamená, že jsou velice blízko záchraně, protože nám odskočili už na sedm bodů. My musíme dále bojovat ať úspěšně zvládneme tuto záchranářskou misi.

 

Fotky z Táborska:

 

Další fotky na www.sfc.4fan.cz

V neděli 21. 4. 2013 nás čekal již třetí zápas na venkovním hřišti v řadě. Po Bohemce a Karviné jsme zavítali do Varnsdorfu. Cesta na půdu tohoto soupeře je velmi specifická, protože se musí cestovat přes Polsko a Německo. Termín zápasu nebyl pro opavské fanoušky ideální. Hrálo se v 17:00 a vzhledem ke vzdálenosti výjezdu si nemohl každý dovolit tam vycestovat.

Z Opavy jsme se nakonec vydali jedním autem. Cesta na severozápad Čech probíhala bez komplikací a přálo nám i počasí. I když jsme se trochu spletli v čase. Navigace nám ukazovala dojezdový čas v 16:10 a tak jsme jeli v poklidu až do chvíle, kdy jsme zjistili, že na GPSce ještě není přehozený čas ze zimního na letní. Náš příjezd byl tedy načasován na 17:10 a ne na 16:10, jak jsme se domnívali. Mu seli jsme tedy přidat a dohnat naši časovou ztrátu. To se nám podařilo a před stadionem jsme byli asi v 16:45. Po té, co jsme si vyzvedli lístky jsme se přemístili do našeho sektoru a vyvěsili vlajky opaváci, fans Suché Lazce a malou vlajku SFC.

V době, kdy začal zápas nás v sektoru bylo pouze 5. V 10.minutě se k nám přidali ještě 4 opozdilci, kteří přicestovali povzdbudit náš SFC z Prahy. Celkový počet byl tedy 9 opavských fanoušků. Celý zápas jsme se v rámci možností snažili povzbuzovat naše hráče, kteří předvedli bojovný výkon, ale do kolen nás srazily dvě penalty, kdy první z nich byla odpískaná hned v 1.minutě a druhá v 18.minutě. Naši hráči i přes nepříznivý výsledek předvedli bojovný výkon, za který by si určitě bodovat zasloužili. Bohužel jsme neproměnili naše šance. Když už jsme gól vstřelili tak nám ho rozhodčí pro údajný ofsajd neuznal. Ani v třetím zápase v řadě se nám nepodařilo bodovat a tak jsme ze severu Čech odjížděli s prázdnou.

Po vyřízení několika telefonátů s fanoušky, kteří na zápas nemohli dorazit jsme se vydali směr Opava. Cesta zpět nám krásně utíkala a už jsme počítali, že dorazíme domů v docela solidním čase. Bohužel jsme se ale přepočítali. Těsně před Olomoucí jsme na dálnici trefili zajíce a problém byl na světě. Ze začátku to vypadalo, že je vše v pořádku, ale zhruba po 5 minutách nám začalo auto signalizovat, že se přehřívá. Zajíc se nám totiž stihl ještě pomstít a rozkousl nám chladič. Auto tedy bylo nepojízdné a my jsme museli volat odtahovku. Po hodině a půl čekání nás odtáhli do Olomouce. 4 členové posádky šli vyčkávat vlakový spoj do Opavy a domů se dostali až kolem páté hodiny ráno. Řidič musel zůstat v Olomouci a do Opavy se dostal až v pondělí odpoledne. Byl to velmi zajímavý výjezd, jen škoda, že se nám nepodařilo přivést nějaké body.

 

Fotky ze zápasu:

V neděli jsem vyrazili na půdu našeho nejbližšího soupeře. Čekala nás Karviná, tedy jediné Slezské derby, které nám FNL nabízí. I přesto, že jsem nehráli o týden dříve domácí zápas se Znojmem a neměli tedy možnost fanoušky více mobilizovat, jsem očekával, že by nás mohlo vyrazit relativně dost. Náš nejvyšší počet fans v Karviné od doby Krajského přeboru se datuje do minulé sezony, kdy nás přijelo 185. Věřil jsem, že letos tento počet překonáme. A to se také povedlo. Do Karviné nás přijelo 213, z toho 10 kolegů z Wroclawi.

Hlavní skupina fanoušků čítající asi 130 osob vyrazila vlakem. Už více než hodinu před odjezdem bylo Východní nádraží v obležení mužů v černém. Z Opavy jsem vyrazili v 13:45 a po přestupu v Ostravě jsem do Karviné dorazili něco po 15.hodině. Zde už byly přistaveny dva autobusy, které nás odvezly přímo až ke stadionu v Karviné-Ráji. Do zápasu zbývalo ještě hodně času a proto velká část fanoušků navštívila již tradiční hospodu kousek od stadionu a krátila si čekání do začátku zápasu. Jak jsem již psal výše, v sektoru nás bylo 213 fanoušků. Celková návštěva čítala 1870 diváků. Jak už bývá tradicí v Karviné, opět jsme se rozprostřeli téměř po celém sektoru. Nevím čím to je, že zrovna na tomto stadionu se neumíme od začátku sjednotit dohromady. Chvíli po začátku zápasu se nám to jakž takž povedlo. Naše prokletí s názvem „nefunkční megafon“ pokračovalo i na Městském stadionu. I přesto, že megafon byl asi 14 dní starý, ještě v Opavě v pohodě fungoval, v Karviné opět vynechával. Museli jsem se tedy spolehnout čistě na svoje hlasivky. Z vlajek zde vysely již tradičně Opaváci, fans Lesbos, Young Boys, fans Komárov, ale nechyběly také vlajky Fans Suché Lazce, Silesia Wolves a k vidění byla také nová vlajka Šlonzáci, která měla svou premiéru v Pardubicích a zatím vysela na každém výjezdu.

Sympatické bylo, že se nám dařilo podporovat náš tým po celý zápas a i přes nepříznivý výsledek a jsme si fandění užívali. V druhém poločase jsme vytvořili jednoduchou chreografii složenou z 200 žlutých balónků a 4 modrých pásů. Balónky jsme potom používali i při skandování, když jsme si sektor rozdělili na dvě části a navzájem se překřikovali. Nechybělo poskakování, otáčení se zády, tleskání nad hlavami, mávání šálami a podobně. Po zápase došlo k výměně názorů mezi fanoušky a hráči. Nám fanouškům se nelíbil přístup některých hráčů k zápasu za nepříznivého stavu, kdy už to bylo o dvě branky a více a bylo jim to dáno jasně najevo. Na druhou stranu jsme jim dokázali, že za nimi stále stojíme a budeme je stále podporovat v boji o záchranu našeho klubu v FNL. Někteří hráči si ale musí uvědomit, že jak je opavský fanoušek věrný, tak je také náročný a nespokojí se z odevzdaným výkonem. Hráči musí na hřišti jezdit. Makat jeden za druhého!!! Po té přijde uznání, i když se výsledkově zrovna nezadaří.

Vzhledem k tomu, že se v médiích neskutečným způsobem propírá chování opavských fanoušků na tomto výjezdu, jsem se rozhodl, že zde musím zmínit také pár slov. Novináři neustále informují o tom jaká hovada opavští fanoušci jsou a prezentují nás v tom „nejhezčím“ světle. Tito lidé podle mě nemohli ani u situací, o kterých píší být, jinak by nemohli napsat takové nesmysly. Informace mají pouze z jedné strany, tedy zřejmě ze stany PČR a hledají samé senzace, tak všechno zveličují. Je pravda, že na stadionu došlo ke konci poločasu a především v jeho přestávce k menší strkanici s místní ochrankou. Všude se člověk dočítá, jak opaváci celou situaci vyprovokovali a bůh ví co všechno. Tento incidem vznikl po oboustranných urážkách mezi domácím a hostujícím sektorem, které jsou z nepochopitelných důvodů jen kousek od sebe, kdy z obou táborů vylétlo pár kamenů. Několik  jedinců si to ještě chtělo rozdat s ochrankou, ale to bylo zhruba vše. Opravdu si nejsem vědom, že by na stadionu musela zasahovat PČR. Možná mě opravíte, ale co jsem viděl já, tak celou dobu stáli připraveni u vstupu do sektoru a celou situaci akorát monitorovali. Po zápase došlo k důkladné kontrole a kamerování všech hostů, kteří ze stadionu vycházeli. Po té jsme nasedli do přistavených autobusů a vyrazili směr Hlavní nádraží. Zde to policie absolutně nezvládla. Na peronu postávala skupinka domácích provokatérů. Po té, co byli spatřeni se pár opaváků proti nim rozběhlo, ale vzhledem k jejich útěku se nic nestalo. V médiích se můžeme dočíst zprávy jak karviňáci zdrhali před opaváky přes koleje a byli ohrožováni projíždějícími vlaky. Ani jeden z nich v kolejišti nebyl. Opět bublina. Na to, kolik strážců zákona na nádraží bylo si mohli postávající a provokující skupinky domácích všimnout a zabránit tak případným nepokojům. Co už se ale nedočtete je informace, že jeden z příznivců SFC spadl z invalidního vozíku. Když mu šel jeho kamarád pomoct se zvednout, skončil na zemi zakleknutý 3 robokopy a s pouty na rukou. Tato situace samozřejmě přihlížející fans rozvášnila. Po té se PČR snažila všechny co stáli na peronu nacpat do jednoho vagonu. Ve vlaku nebylo k hnutí a opravdu nebylo kam uhnout. Policajti i přesto neustále tlačili do fanoušků, stojících u dveří, kteří s tím nemohli nic dělat a stali se terčem jejich útoku, když jeden vylízaný mozek v černém brnění stříkl do vlaku na fanoušky slzný plyn!!! Několik fans dostalo přímý zásah do obličeje zhruba ze vzdálenosti půl metru. A aby toho nebylo málo, jednoho z takto zasažených si vytáhli z vlaku, položili ho na peron a spoutali. Po té se opět snažili zbylé fanoušky stlačit jak sardinky. To se jim sice povedlo ale situace to byla neúnosná a nejednomu fanouškovi se z toho udělalo zle. Po celou cestu jsem je čekal na to, že se otevřou zadní dveře, na které fanoušci pod návalem nechtíc tlačili. Tyto zákroky jsou pro mě nepochopitelné!!! O tom už ale veřejnost nikdo neinformuje. Nevím co k tomu víc dodat.

Fotky ze zápasu:

V průběhu týden zde přidám ještě sestříhaný záznam našeho fandění.

Další fotky a taky nějaká videa jsou na www.sfc.4fan.cz a www.ultrasopava.cz.