O uplynulém víkendu jsme zakončili naše dvojzápasové cestování na půdu soupeřů. Po Hlučínu jsme tentokrát vyrazili do Orlové. Tento výjezd byl mezi opavskými fanoušky velmi očekávaný, protože se jelo na území našeho největšího rivala. Je známo, že fotbaloví fanoušci v Orlové se hlásí k ostravskému Baníku. Chtěli jsme uspořádat hromadný přejezd k padesát kilometrů vzdálenému soupeři. Nakonec jsme zvolili autobusovou přepravu doplněnou několika auty. Propagace na tento výjezd začala už dva týdny dopředu. Během prvního týdne byl první autobus obsazen. Naštěstí se nám podařilo sehnat dalšího dopravce, který poskytl druhý bus. Ten se také naplnil velice rychle a ještě se přihlásilo spousta fanoušků, na které už místo nezbylo. Ale ani tito nezůstali ochuzeni o tento sobotní kulturní zážitek. Ti co se nevešli do busu se poskládali do přistavených aut.

Do Orlové jsme chtěli vyrazit oděni v jednotných žluto-modrých čepkách. Nechybělo málo a tento náš počin se málem nezrealizoval. Kolegovi z Wroclawi, který měl čepky dovést na ranní sraz se totiž po cestě do Opavy rozbilo auto. Naštěstí za námi vycestovala ještě jedna skupinka fanoušků Slasku a ti čepky převzali a nakonec těsně před plánovaným odjezdem přivezli do Opavy. Tímto bych jim chtěl velice poděkovat za jejich ochotu. I té posádce, která nakonec nemohla dorazit, což byla velká škoda.

Do Orlové jsme přejížděli v jedné dlouhé koloně. Je neuvěřitelné, že ikdyž je Orlová vzdálená pouze 50 Km, tak i přesto si fanoušci neodpustili jednu přestávku v každém směru. Přijde mi, že ikdyby jsme jeli autobusem na výjezd do Malých Hoštic, tak stejně se bude dělat přestávka u Kauflandu. K hřišti jsme dorazili asi půl hodiny před výkopem. Na stadionu nás domácí pořadatelé umístili na krytou tribunu naproti hlavnímu ochozu. Zvláštní bylo, že tribuna byla od hřiště vzdálená snad 15 metrů a mezi námi a hřištěm nebyla žádná zábrana. Jen stojící pořadatelé. Celkem nás do Orlové přijelo na 213, z toho 5 fanoušků WKS. Tento počet ještě znásobil už tak výborný efekt žluto-modrých čepek.

Fandili jsme po celý zápas. Hluchých míst bylo opravdu minimum a sympatické bylo, že velmi často se do skandování zapojovala opravdu všichni příznivců SFC. Takže support se dá hodnotit jako velmi kvalitní. Takovou malou perličkou byla reakce jednoho hasiče, který se zeptal jednoho bokem stojícího fanouška Opavy, jaká soutěž se vlastně tady na tomto hřišti hraje? Zeptal se: „To je první liga?“, fanoušek odpověděl, že ne, že se jedná o třetí nejvyšší soutěž. A hasič pokračoval: „A to takhle podporujete váš klub normálně?“, a fanoušek řekl, že ano, že co máme dělat, když nám nic jiného nezbývá. Hasič jenom uznale pokýval hlavou a řekl: „Tak to klobouk dolů“. Takové uznání potěší a jde vidět, že ikdyž nehrajeme ty nejvyšší soutěže, tak i přesto má opavský fanoušek stále své renomé. To už se ale nedá říct o příznivcích Orlové. Ti se na zápase ukázali opravdu v tom „nejlepším“ světle. Nejprve skupinka asi 10 jedinců chtěla obrat o šály a čepky dvě opavské fanynky u záchodů a potom ještě v průběhu prvního poločasu několikrát hanlivě skandovali na adresu Opavy. Příznivci SFC si to samozřejmě nenechali líbit a o přestávce naběhli přes hřiště k sektoru domácích, aby domácí postrašili. To se povedlo nadmíru, protože během chviličky většina z nich ze sektoru utekla, někteří skákali i přes plot. Po té najednou ze všech stran stadionu naběhlo na hrací plochu několik desítek těžkooděnců, aby srovnali pořádek. Toto byl impulz pro domácí, aby se vrátili zpět do sektoru a s policií v zádech začali opět urážet Opavu. Fanoušci SFC se vrátili zpět na svojí stranu stadionu. Bohužel až na jednoho opaváka, který byl policií sebrán. Ve chvíli kdy byl fanoušek povalen, začali domácí policajtům tleskat. Vrcholem debility orlováků bylo jejich následné skandování „pusťte fanouška“. Asi trošku schizofrenici.

Začátek druhého poločasu byl co se týče fandění slabší. Ale to už je pro nás typické. Asi by jsme potřebovali, aby přestávka mezi poločasy trvala aspoň půl hodiny. Po té jsem to ale opět rozbalili a bavili se až do konce zápasu. Použili jsme také pyrotechniku. Efekt nebyl špatný, ale mohl být ještě několika násobně lepší, ale bohužel při vstupu nám bylo zabaveno asi 50 stroboskopů. Na stadionu jsme jich použili asi jenom 15. Jak už jsem psal, výjezd jsme si všichni perfektně užívali. V době, kdy jsme už čekali závěrečný hvizd rozhodčího jsme se nestačili divit. Opět jsme inkasovali gól v poslední minutě. Na tento se už ani nedalo nějak reagovat, protože po následné rozehrávce rozhodčí zápas ukončil. Toto se nám stalo už potřetí v řadě. Je to opravdu neuvěřitelné. Zápas tedy skončil remízou 1:1. My jsme posbírali vlajky a odebrali se k autobusům a autům. Do Opavy jsme dojeli okolo druhé hodiny odpoledne. Tím ale pro mnohé z nás sportovní den nekončil. Společně s našimi polskými přáteli jsme se vydali na zimní stadion, kde opavský Slezan hostil shodou okolností také Orlovou. Mezi fanoušky WKS byli i tací, kteří hokej na živo viděli vůbec poprvé v životě. 🙂

Když shrnu celý sobotní den, tak až na ten výsledek můžu říct, že se jednalo o povedený výjezd. Vše vyšlo přesně tak, jak jsme chtěli. Přejme si tedy ať takových výjezdů zažijeme letos ještě více, ale s lepším konečným výsledkem.

 

Fotky doplním později.

Již druhý výjezd v této sezoně nás čekal na půdu slezského rivala Hlučína. Po nevydařeném pohárovém měření sil jsme všichni fanoušci věřili, že se v sobotu dočkáme nápravy. Byli jsme také zvědavi na to, kolik nás na Městský fotbalový stadion dorazí. Jako již tradičně velká část fanoušků vyrazila do Hlučína hromadně vlakem. Sraz jsme si dali krátce po poledni, vyřídili jsme potřebné formality a nasedli do vlaku. Vzhledem k tomu, že se jednalo o motorák o dvou vagonech, tak většina z nás musela celou cestu stát. To nám ale nevadilo. Vlakem nás cestovalo něco přes stovku příznivců SFC. Do Hlučína jsem přijeli asi 40 minut před výkopem. Většina z vlakové posádky se vydala rovnou na stadion. Náš sektor se nacházel opět na druhém konci stadionu, takže jsem museli všichni projít podél celé tribuny, kde se děli domácí diváci. Mnoho fanoušků přicestovalo také auty. Náš celkový počet čítal něco okolo 320 opaváků, což byl zhruba podobný počet, jako když jsme zde hráli pohárový zápas. Podpořit nás přicestovalo také 7 fanoušků z Wroclawi.

V Hlučíně je vždy problém s vyvěšením vlajek. Ne jinak tomu bylo i letos. Vlajky jsme pověsili na plot, který byl bohužel nízký a tak se stalo, že vlajka Young Boys a vlajka Opaváci leželi z části na zemi. Další vlajky co zde vyseli byly Fans Suché Lazce a Fans Štěpánkovice. Více vlajek by ani nebylo kam pověsit. Náš sektor byl docela široký, což nám možná trošku uškodilo. I když se hlavní skupinka fanoušků snažila stát po celý zápas u sebe, tak někteří se lehce oddalovali a vznikala mezi námi hluchá místa. Naše povzbuzování odpovídalo zhruba našemu počtu. I díky zastřešené tribuně jsem našim hráčům připravili téměř domácí prostředí. Fanoušci Hlučína se také snažili, ale na naší straně tribuny je nebylo skoro slyšet. V druhém poločase jsme si zpestřili fandění také konfetami a stroboskopy. Výsledný efekt nebyl špatný, ale mohl být ještě lepší. Popravdě nechápu, proč někteří fanoušci neodpálili všechny stroboskopy najednou. Po této pyrotechnické vložce z 60.minuty jsme mohli vidět občasně hořící stroboskopy téměř až do konce zápasu. Kdyby tito lidé dělila co měli, tak by to určitě vypadalo ještě lépe. Jedna z dalších věcí, co se pro mě stala nepochopitelnou je vhození stroboskopu směrem k ke slavícím hráčům SFC po vstřeleném gólu. Několik stroboskopů skončilo i na hřišti. Vzhledem k tomu, že zde leželo docela velké množství konfet měli místní pořadatelé chvílemi plné ruce práce, aby hořící papíry uhasili. Co se týče našeho fanouškovského repertoáru, využili jsem našeho solidního počtu a rozdělili si sektor na dvě části a začali se navzájem přeřvávat a navzájem si odpovídat. Fanoušci Opavy se prostě opět bavili. Co se mi ale nelíbilo byla opět reakce velkého množství fanoušků SFC, kteří po vyrovnávací brance domácích jako by byli opařeni najednou přestali skoro fandit. Tato reakce mě opravdu vytočila. Chápu, že lidé mohli být rozladěni z té srovnávací branky, která padla asi 5 minut před koncem zápasu, ale SFC nefandíme přece jenom když se vede, ale snad za každého výsledku. To by si fanoušci měli uvědomit.

Po závěrečném hvizdu nám ještě hráči poděkovali za naší podporu a my jsme pomalu začali opouštět stadion. Někteří se ještě při cestě zpět osvěžili u stánků a po té už nás čekala „sardinkovaná“ při cestě zpět. Všichni byli určitě rádi, když jsem konečně dojeli na Východním nádraží a mohli vlak opustit. Po té náš výjezd skončil. Následovalo opět dlouhé debatování a rozjímání v nejrůznějších putykách po Opavě.

Ještě se musím zmínit o jedné věci, která mě docela překvapila. Bývá zvykem, že každý náš vlakový výjezd bývá doprovázen bandou policajtů, což kolikrát vedlo ke zbytečným problémům. Tentokrát tomu tak nebylo a první policajty jsme zahlédli až na hlučínském nádraží. Je pravda, že cestou zpět se policejní auta objevovala postupně skoro na všech zastávkách kterými jsme projížděli, ale rozhodně to nebylo přehnané, jak to v mnoha případech bývá.

Zde si můžete prohlédnout také pár fotek z Hlučína:

Rozsáhlejší galerii najdete na www.sfc.4fan.cz a také na opavsky.denik.cz.

Čtrnáct dní po našem prvním autobusovém výjezdu v letošní sezoně jsem tento způsob přepravy využili znovu. Tentokrát nás čekal výjezd na Hanou na půdu Prostějova. Na rozdíl od zápasu na Slovácku se toto krát autobus zaplňoval mnohem pomaleji. Ještě v pátek ráno bylo přihlášených pouze 25 lidí. Ale nakonec nás autobusem jelo 44 fanoušků. Přiznám se, že jsem čekal mnohem větší zájem o tento výlet. Vše mám totiž nahrávalo do karet. Vždycky, když jsou výjezdy v dopoledních termínech nebo v neděli či ve všední dny, tak se spousta fanoušků vymlouvá, že nemůžou, že to je blbý termín či čas. Tentokrát se v Prostějově hrálo v sobotu v 15:00.  Podle filozofie fanoušků tedy ideální načasování. Navíc to bylo i dobré datum. Všichni měli po výplatách a tak ani výmluvy typu „nemám peníze“ nepadali v úvahu. A i vzhledem k té bídě, která v MSFL, co se týče fanouškovského pohledu, vládne to byl relativně zajímavý soupeř. Ani jedno z těchto plusových kritérií nenalákalo větší zájem fanoušků.

Z Opavy jsme vyjeli něco po dvanácté hodině. Cesta ubíhala v poklidu za klasického konzumování nejrůznějších zásob. I náš pan řidič se činil a měl pro nás na cestu připraveno několik bas s pivem, což jsme především na zpáteční cestě s vděkem kvitovali. Do Prostějova jsme dorazili zhruba hodinu před výkopem. Většina fans se proto vydala do nejbližší hospůdky na potřebné osvěžení. 10 minut před zápasem jsem se začali scházet v „sektoru hostí“. Sektor hostí to byl ale jen díky nápisu vysícím na síti. Jinak se jednalo o stání podél zábradlí na chodníku. Zatím bych řekl, že nejhorší sektor, který jsem v MSFL letos zažili. Vyvěsili jsem vlajky Opaváci, Young Boys, Fans Lesbos, Šlonzáci, Fans Suché Lazce, Fans Štěpánkovice a Fans Komárov. Nakonec se nás v Prostějově sešlo 93 opaváků. Tento počet nebyl možná nejhorší, ale rozhodně zůstal za očekáváním.

Naše hlasová prezentace také nebyla špatná, ale všichni víme, že jsme schopni být ještě aktivnější. Nevím čím to bylo zapříčiněno. Především na konci zápasu po obdržené brance se na to spousta fanoušků vykašlala. Přijde mi, že někteří umí fandit jen pokud Opava vede. Ale pokud se nedaří, tak už s tím mají problém. Ale nakonec se to podařilo jakž takž vyhecovat a s hráči jsem se důstojně rozloučili.

Ale zpět ještě k celému zápasu. Díky tomu, že jsme byli umístěni u rohového praporku, tak nám to umožňovalo rozdělit se na dvě strany a skandovat různé pokřiky, kdy jsme se obě strany navzájem překřikovali. Vzhledem k překvapivě slunečnému a teplému počasí došlo také na svlékání se do půl pasu a různé kreace s triky. Vrcholem bylo letos už po několikáté vyzutí bot a tleskání jima nad hlavama.

O poločas využil jeden z fanoušků volnějšího místa v jedné z šestnáctek a postavil se do branky při rozcvičování se hráčů. Musí se přiznat, že na tribuně mu to jde rozhodně lépe a brankářské řemeslo by měl nechat povolanějším. J Co nás ale překvapilo, byla reakce místních pořadatelů. Těch bylo na stadionu relativně dost a jen přihlíželi na počínání si fanouška na hrací ploše. Ani po té co tento příznivec SFC opustil trávník a vrátil se za zábradlí nic nenamítali. Po delší době jsme viděli pořadatelé, kteří byli naprosto v pohodě a zbytečně neprovokovali k nějakým zbytečným incinentům.

Ke konci druhého poločasu ještě místní skupinka fanoušků naznačila příchod do našeho sektoru, ale po rozběhnutí se hloučku opavských fanoušků stojících za brankou se dali sprinterským tempem na útěk přes protilehlou tribunu. Nevím, co tím chtěli domácí zamýšlet.

I když jsme po celý druhý poločas vedli o jeden gól, tak jsme náskok výhru neudrželi a v poslední minutě inkasovali srovnávací branku. Po remíze 1:1 jsme se rozloučili s hráči, posbírali vlajky, pozdravili jsme fanoušky, kteří přicestovali auty, vykonali nutnou potřebu před nastoupením do autobusu a vyrazili směr Opava. Po celou zpáteční cestu jsme byli v doprovodu PČR. Za Olomoucí jsme zastavili na jedné z benzínek, abychom opět doplnili různé pochutiny na zbytek cesty. Zde se nám podařila „výborná“ věc, když jsme zde nechali jednoho fanouška. Do teď nevím, jak se to mohlo stát a taky to, že se neozval dříve. O tom, že tam zůstal jsem se dozvěděl až v Opavě. Naštěstí se našel kolega, který nechtěl nechat kamaráda ve štychu a vyrazil pro něj. Takže jsme nakonec tento výjezd zvládli beze ztrát. 🙂  Celkově se jednalo o povedený výjezd. Škoda jen toho výsledku a toho, že účast příznivců SFC mohla být rozhodně vyšší.

 

Fotky ze zápasu:

Na nedělní výjezd na Slovácko jsme se těšili už dlouho dopředu. Bylo nám jasné, že se bude s největší pravděpodobností hrát na hlavním stadionu a věřili jsme, že zavzpomínáme na doby, kdy jsme na tento stadion jezdili na zápasy s prvním týmem Slovácka. Poprvé v této sezoně se nám podařilo uspořádat autobus. Jeho zaplnění nedalo velkou práci. Snad poprvé se nám povedlo ho zaplnit už necelý týden dopředu a zbytek týdne jsme jen uvažovali, zda nevypravit autobusy dva. Tento návrh ale padnul ve chvíli, kdy nám dopravce sdělil, že další bus k dispozici mít nebude. Naštěstí se nám podařilo sehnat dostatečné množství aut, takže nikdo z přebývajících přihlášených fanoušků doma nezůstal.

Vzhledem k tomu, že se na Slovácku hrálo v dopoledních hodinách a my jsme tím pádem museli z Opavy vyrazit už po sedmé hodině ráno, některým z nás začal výjezd už v sobotních večerních hodinách.

Ke stadionu jsme dojeli těsně před začátkem zápasu. Na tento výjezd jsme měli přislíbenou vydatnou podporu našich přátel z Wroclawi. Ti také uspořádali autobus a do Uherského Hradiště dorazili v počtu 45 fanoušků. Za tuto podporu jim patří veliké díky.  Po příjezdu někteří zavítali rovnou do našeho sektoru. Zbytek vyrazil do přilehlé hospody, kde nás už čekali naši polští přátelé. Přivítali jsme se s nimi a společně se přemístili na stadion. Po cestě jsme ještě vyzkoušeli kliku od vrat vedoucí přímo na hrací plochu. K našemu překvapení brána nebyla zamčená a tak se stalo, že několik fanoušků se dostalo přímo až na hrací plochu. Zde jeden z nich vylepil nálepku na rohový praporek. Někteří ještě zaskočili navštívit hlavní tribunu, ale z této části stadionu byli celkem v klidu vyprovedeni ven. Po té jsme se dostali ke kase. Zde jsme zjistili, že na takový počet hostujících fans nebyli domácí připraveni. Ve chvíli, kdy jsem kupoval 40 lístků mi bylo řečeno, že musíme ještě chvíli počkat, že tolik jich není a že se lístky musí vytisknout.

Kompletní sestava fans se v sektoru hostí objevil až zhruba v 10.minutě zápasu. Značná část z nás ani nezaregistrovala neproměněnou penaltu domácích, která se odehrávala zhruba v 2.minutě. Vyvěsili jsme vlajky Opaváci, Young Boys, Fans Komárov, Silesia Wolves, Fans Štěánkovice a družební vlajka bratrstvo. Nechyběla ani zástava WKS v podobě vlajky WKS Slask On Tour. Na stadionu nás bylo nakonec 144 hostů. Ikdyž jsme sledovali „pouze“ zápas třetí nejvyšší soutěže, tak support, který jsme předváděli měl rozhodně prvoligové parametry. Sympatické bylo, že se do fandění zapojoval opravdu celý sektor.

Na domácí straně se za protější brankou objevila skupinka asi 30 domácích fanoušků, kteří se také snažili o podporu svého týmu. Ale vzhledem k naší převaze neměli šanci. Na druhý poločas jsme vyvěsili nápis Slask Opava 15 lat. V této části zápasu jsme náš skvělý doping doplnili vhozením zhruba 150 konfet a odpálením asi 80 stroboskopů a několika žlutých dýmovnic. Jednoho z našich fotografů na vedlejší tribuně, si fanoušci spletli se šmíráky a tak se stalo, že nějaká ta dýmovnice letěla i jeho směrem. Pár stroboskopů skončilo i na hřišti. Vhledem ke vzniklému dýmu byl zápas na zhruba 3 minuty přerušen. Výbornou úroveň fandění jsme si udrželi až do konce zápasu, který nakonec skončil remízou 0:0.  Po závěrečném hvizdu, děkovačce a odchodu hráčů do kabin došlo ještě k mohutnému skandování Slezský i Slask. Před stadionem už na nás čekali přistavené autobusy. Rozloučili jsem se s kolegy z Wroclawi a vyrazili na cestu domů.

Do Opavy jsme dojeli něco po třetí hodině odpoledne. Někteří fanoušci se ještě vydali probrat zážitky z náročného dne do některých opavských hospůdek a ostatní se rozešli do svých domovů. Myslím, že můžu mluvit za všechny, že to byla opravdu parádní neděle a všichni si to náramně užili. Ještě jednou díky do Wroclawi a doufejme, že nás ještě čeká víc takových výjezdů.

Za fotky díky www.supporter.cz

fotky:

Máme za sebou jeden z nejoblíbenějších výjezdů. V sobotu jsme hráli na HFK. Už před začátkem sezony po zjištění, že HFK z ekonomických důvodů opouští FNL a bude hrát MSFL, zavládla mezi fans Opavy spokojenost, že nepřijdeme o tento výjezd. Do Olomouce jsme chtěli vyrazit hromadně vlakem, ale to se zrovna moc nepovedlo. Věřím, že velkou roli v tom hrál čas i peníze. Přece jenom ti co jeli vlakem museli vyrazit zhruba o 2 hodiny dříve než posádky jedoucí auty a v Opavě byli zhruba o dvě a půl hodiny později. Ani cena jízdného nebyla moc příznivá. Dá se říct, že když jeli tři lidi autem, tak už měli cestu (rozpočítáno na osobu) levnější než s Českýma drahama. Ale zase každý kdo zažil výjezdy vlakem ví, že mají své kouzlo. Ani tento nebyl výjimkou.

Vlakem se nás tedy vydala necelá padesátka fans. Vzhledem k tomu, že mezi Opavou a Krnovem byla výluka, museli jsme tento úsek absolvovat náhradní přepravou, z čehož měl asi největší radost řidič autobusu. Ostatní cestující nastoupili do prvního busu, takže ten druhý patřil celý nám. V Krnově jsme přestoupili do vlaku a naše jízda pokračovala. Cesta vlakem probíhala poklidně za skandování všech možných pokřiků. Zkoušeli se i některé nové věci a některé z nich se použili i na stadionu v Holici. Jak jsme přijížděli na Hlavní nádraží v Olomouci, tak už nás čekala přivítací delegace v podobě několika desítek těžkooděnců. Ti se nás snažili co nejrychleji vypakovat z nádraží ven a nacpat do přistaveného autobusu. Kolegové z Olomouce mi přiznali, že takové policejní manévry nezažili snad ani na zápase, kdy v Olomouci hrál Baník. Před stadion jsme dorazili zhruba 45 minut před výkopem. Zde jsme se potkali s některými našimi kolegy, kteří se přepravovali auty. Pár fanoušků dorazilo s drobným zpožděním a tak se stalo, že některé vlajky jsme vyvěsili až okolo desáté minuty. Vyseli zde vlajky Opaváci, Young Boys, Pýcha Slezska, Fans Lesbos, Fans Suché Lazce, Silesia Wolves, Šlonzáci a jedna menší.

Sektor pro hosti je v Holici zastřešený a tak naše fandění nabíralo na síle i díky dobré akustice. Výhled sice nebyl moc ideální, protože jsme se na hrací plochu dívali skrz mříže a ještě sítě, ale zato zde bylo dost místa na vyvěšení vlajek. Někteří fanoušci tento problém se špatnou viditelností vyřešili po svém. Vylezli po plotu nahoru pod střechu a celý zápas sledovali z horního patra. Byli i tací, kterým síť vadila ve výhledu na tolik, že se jí snažili odstranit. Jelikož tato síť už hodně pamatuje, tak to šlo docela snadno. Toto neušlo pozornosti ani místním PČR a tak měli o přestávce s jedním fanouškem pohovor a po zápase dokonce 2 vzali s sebou na služebnu. Perličkou našeho fandění bylo, že v jednu chvíli vedl náš kotel teprve tříletý fanoušek, který na svůj věk opravdu perfektně bubnoval. Jde vidět, že zde se výchova nezanedbala a naši současní bubeníci mají v zádech velkou konkurenci. 🙂 Aby toho nebylo málo, tak pokřik „Mým životem je SFC“ bubnovala jedna fanynka, které to šlo taky výborně.

V úvodu druhého poločasu jsme použili zhruba 30 stroboskopů, které na chvíli zadýmily náš sektor a vytvořili docela pěkný efekt. Po celý zápas se nám dařilo držet support na vysoké úrovni. Opět jsme se bavili různými přeřvávačkami, a jak už jsem se v úvodu zmínil nechyběli i některé novější pokřiky, které se docela pěkně ujaly. Ke konci zápasu se ještě skoro polovina sektoru vysvlékla do půl pasu a vydržela tak až do závěrečného hvizdu. Po zápase následovala mohutná děkovačka za vybojované tři body. Spousta fanoušků vylezla na plot a spolu s hráči a zbytkem kotle zpívala vítěznou hymnu.

Po zápase nás opět za asistence policie odvezl autobus na vlakové nádraží, kde jsme sečkali v místní hospodě až do příjezdu našeho vlaku. Celou dobu jsme byli pod dohledem místních strážců zákona, kteří nás ještě doprovodili na peron a někteří z nich s námi dokonce pokračovali až do Opavy. Po celou zpáteční cestu jsme byli pod dohledem a téměř na každé vlakové zastávce na nás byli připraveni. Z Krnova do Opavy jsme dokonce měli i doprovod zhruba tří policejních vozidel, které jeli po cestě podél železniční tratě. Cestou zpět někteří fanoušci odpočívali po náročné cestě, ale byli i tací, kteří ještě stále neměli dost a celou zpáteční cestu se bavili po svém. Zpívali se různé stupidity, prostě zábava zde nevázla. 🙂 Na stanici Opava Západ nás opustila většina obrněného doprovodného týmu. My jsme pokračovali až na Východ. Po vystoupení z vlaku jsme se rozešli do nejrůznějších opavských hospůdek a barů a mohlo začít probírání zážitků z celého dne. Byli i tací, kterým se tato seance protáhla do brzkých ranních hodin.

Celkově se tento výjezd dá hodnotit za velmi povedený. I počet 116 fanoušků byl zhruba podle našeho očekávání. Nezbývá, než těšit se zase na další podobné výlety.  JEDINĚ SFC!!!

 

Fotky: